KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Je před námi poměrně dramatický rok. Budou se konat troje volby. Čekáme, jak se vyvine ekonomická situace – zda výrazně opadne inflace a naše země se vrátí k hospodářskému růstu. A konečně jsou před námi zásadní společenské výzvy – vyrovnat se s traumatem způsobeným největší masovou vraždou v historii Česka, ale i s hrozbou rozpadu mezigenerační solidarity či s pokračujícím rozevíráním nůžek mezi bohatými a chudými.
Začněme politikou. Letos nás čekají super důležitá hlasování. O Evropském parlamentu (EP) – a poprvé nepůjde o volby „druhého řádu“, ale rozhodne se v nich o budoucnosti Unie. Kromě nich se ještě bude hrát o obsazení třetiny Senátu a krajských zastupitelstev.
Všechny tyto tři souboje určí nejen podobu volených orgánů, ale také hodně napoví o šancích jednotlivých stran a uskupení ve výběru poslanců, a tím i nové vlády příští rok.
Dále tu máme ekonomiku. Česká národní banka, ministerstvo financí i ekonomičtí analytici předpovídají snížení inflace, a byť se jejich prognózy liší (a kupodivu nejméně optimistická je vláda), mělo by se zdražování letos fakticky zastavit. Respektive vrátit se do rozumných mezí někde mezi dvěma až třemi procenty. Rovněž se počítá s tím, že hospodářství začne opět růst, stejně jako reálné příjmy.
A nelze ani vynechat společenské otázky. Budeme muset nějak „vstřebat“ tragickou střelbu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jde o velký šok způsobený počtem zmařených životů i tím, že přišel nečekaně a bez varování. Nelze s ním naložit stejně jako s jinými vraždami.
Kromě toho se čím dál více ukazuje, že musíme hledat recept proti hrozícímu střetu generací – mezi mladými a starými. A také bude třeba ochránit nejslabší a nejzranitelnějších skupiny, na něž více než na jiné dopadla hluboká, již čtyři roky trvající krize.
Nadcházející volby do Evropského parlamentu jsou důležité tím, že se v nich tentokrát skutečně rozhodne o tom, jakým směrem se Unie vydá. Jakkoli dříve nejen pro Česko i ostatní národy zůstávalo toto těleso ve stínu domácí politiky, tentokrát všichni věnují souboji o něj daleko větší pozornost.
Protože EU se nachází v hluboké krizi – nejen ekonomické, ale i ideové a morální. Dosavadní politika zejména v oblasti klimatu či migrace nás dovedla na okraj propasti, což si uvědomují již nejen v zemích střední a východní Evropy, ale i v těch západních.
Obavy z energetické bídy a ztráty globální konkurenceschopnosti, stejně jako strach o vlastní bezpečnost způsobený masovou migrací z cizích kultur, vedl k něčemu, co se ještě donedávna zdálo být takřka nemožné. V řadě „starých“ zemí EU posilují strany dříve považované za extremistické. Někde se dokonce ujímají moci a politici tradičních partají, nechtějí-li zůstat stranou, na to musí reagovat. Evropský parlament bude po červnových volbách jiný než ten dosavadní. Levicové a zelené strany silně oslabí, posílí strany pravicové a konzervativní.
