Kloši jelenímu se pro jeho podobnost s klíštětem mezi lidmi přezdívá „létající klíště“. Mohou ale kloši člověka bodnout a sát z něj krev? Podle vědců je to málo pravděpodobné, takřka vyloučené, desítky lidí ale přisahají, že je kloš skutečně napadl. A dokonce o letošním létě mluví jako o sezóně agresivních, krevsajících klošů. Kdo má pravdu? Debata o kloších představuje další příklad toho, že věda má někdy větší problém s vysvětlením zdánlivě jednoduchých věcí.
Kloše jeleního zná v Česku takřka každý. Létající hmyz s jedním párem křídel, veliký až sedm milimetrů, se lidem v lese s oblibou dostává do vlasů či na pokožku a protože má mnohem pevnější konstituci než třeba komár či moucha (nejde tak snadno rozmáčknout), lidé si ho často pletou s klíštětem. A to i přesto, že s tímto obávaným parazitem a přenašečem onemocnění nemá nic společného.
Kloš se na rozdíl od klíšťat ke svým hostitelům v pravém smyslu nepřisává, ale podobně jako komár bodne a nasaje krev. Samice neklade tisíce vajíček jako klíšťě, ale pouze jednu larvu.
Vědci ale především vycházejí z toho, že kloš se takřka výhradně živí krví zvířat, zejména (proto název jelení) z takzvané vysoké zvěře. Tomu odpovídá i fakt, že jakmile na ni jako svůj hlavní cíl dosedne, ztrácí křídla.
Někteří lidé si ale letos začali všímat, že klošů je údajně víc než v minulých letech, na houbaře v lesích pořádají doslova nálety a v mnoha případech (jak tvrdí v médiích i na sociálních sítích) také nesnesitelně „koušou, šťípou a škrábou“. Proto se server Život v Česku obrátil na parazitologa Václava Hypšu z Parazitologického ústavu Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, aby uvedl věc na pravou míru.
A Hypša po telefonu odpověděl: „Teď člověk narazí na kloše běžně v lese, kde na něj rozhodně bude nalétávat. Ale nesaje na něm, výjimečně se může stát, že bodne, ale nikdy jsem neslyšel o nikom, koho by skutečně bodl. Ale i kdyby, nejde o nic závažného. Když přisedne na jelena nebo nějakou vysokou, tak odhodí křídla a už na zvěři zůstane permanentně. Po člověku leze, ale jak není spokojený, tak posléze uletí.“
Okamžitě po tomto vyjádření Hypšovi začali psát lidé, kteří údajně „útok kloše“ zažili na vlastní kůži. A diví se, že se parazitolog s nikým takovým nesetkal.
