Katastrofální požár v Českém Švýcarsku vyvolal v Česku rozsáhlou diskusi o příčinách vzniku a rychlého šíření ohně v tomto národním parku. Tomáš Pařík z Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků přichází s ještě trochu jiným, „hospodářským“ pohledem na živelní katastrofu. Tvrdí totiž, že by požár v Českém Švýcarsku měl vést k zamyšlení i nad tím, jak velkou část republiky můžeme nechat ryze přírodním procesům a přestat na ní hospodařit. Podle něj totiž surovinu, kterou necháme zetlít nebo shořet, stejně s mnohem větší ekologickou stopou dovezeme ze zahraničí. „V deklarované snaze o záchranu klimatu a uchování přírodních procesů se bez užitku zbavujeme dřeva, které nahrazujeme jinými materiály a výrobky, například z Asie,“ řekl Pařík v rozhovoru pro INFO.CZ.
Vy jste přesvědčen o tom, že příčinou požáru v Českém Švýcarsku je i takzvaný bezzásahový režim?
Nevím, jestli příčinou, ale když necháte na takové ploše tolik suchého dřeva k zetlení, pochopitelně je to pro oheň živná půda.
Mnozí odborníci ale s tímto výkladem nesouhlasí, protože oheň se podle nich šíří především hrabankou pod zemí, nikoliv přes stojící uschlé stromy. Navíc ohnisko požáru vzniklo v místech, kde se proti kůrovci zasahuje a dřevo se odváží…
To je možná pravda, rozhodně bych ale polemizoval s tím, že se oheň šíří zejména hrabankou. V aridních oblastech se přirozený odpad ze stromů hromadí na zemi a rozkládá se velmi pomalu. Proto je oheň přirozenou součástí koloběhu živin. Cílem hospodaření je ovšem podržet les ve vyšší vývojové fázi a nejít přes tzv. velký cyklus. Proto se v těchto oblastech plánovitě vypalují lesní porosty pod korunami vzrostlých stromů, aby nedocházelo k nekontrolovatelným požárům, které ničí nejen les, ale vrací celý cyklus na začátek. Laicky řečeno, oheň je v suchých oblastech přirozená součást koloběhu, ale typ požáru v Českém Švýcarsku je katastrofa a důsledek nezodpovědného hospodaření.
Dobře, i kdybych ale přistoupil na vaše argumenty, prvotní příčina požáru v Českém Švýcarsku je zjevně někde jinde než v bezzásahovém režimu. Navíc existují studie, které dnešní „hořlavost“ lesů v Českém Švýcarsku připisují vzniku nepůvodní smrkové monokultury a takzvané saské lesnické školy, založené na vytváření holosečí a umělé výsadbě smrků. Nesvádí se na ochránce přírody něco, co je prvotně důsledkem lesnického hospodaření?
Ale já přece neříkám, že to, jak se hospodařilo v lesích od 18. do 20. století, máme aplikovat za dnešních klimatických podmínek a stavu poznání. Tehdy byla jiná situace, nejen klimatická. Není se třeba divit tehdejším lesníkům, že se snažili hospodařit tak, že dostával přednost smrk jako kvalitní, a přitom rychle rostoucí dřevina. Dnes můžeme a musíme hospodařit jinak. Já jen polemizuji s tím, zda si jako stát můžeme dovolit ponechat tak rozsáhlé plochy bez jakéhokoliv lidského zásahu. Když pak přijde podobná přírodní pohroma, jako je současný požár v Českém Švýcarsku, s heslem přírodní obnovy obětujeme v naprostém klidu miliony stromů, které nejen mohly posloužit jako důležitá surovina, ale také jako prostředek v boji se změnami klimatu.
