KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Na návštěvu Prahy přijíždí rakouský prezident Alexander van der Bellen. Z rukou odstupující českého prezidenta Miloše Zemana by měl převzít Řád bílého lva, nejvyšší české vyznamenání. To, že Zeman těsně před odchodem z funkce vyznamená jednoho ze svých největších názorových oponentů, vnáší do Zemanova prezidentského odcházení určitý prvek lidskosti a možná i velikosti. Jen škoda, že český prezident se podobným způsobem nezachoval také ke svým názorovým oponentům v Česku.
Pokud by někdo hledal ve střední Evropě dva vrcholné politické představitele s maximálně protichůdnými názory, pak by musel nutně dojít k závěru, že takové politické protiklady představují právě Alexander Van der Bellen a Miloš Zeman.
Van der Bellen, bývalý předseda rakouské strany Zelených, je v Rakousku přezdíván „zelený Saša“ nebo „zelený profesor“ a je idolem ekologických aktivistů. Miloš Zeman ekologické aktivisty nesnáší.
Podle něj jsou tito aktivisté zelenými fanatiky, ekoteroristy, přirovnává je k pohádkovým jezinkám a dalším postavám s nevalnou pověstí. Stejně tak kritizuje takzvaný „green deal“, tedy plánovaný přechod evropského hospodářství k uhlíkově neutrální ekonomice, zatímco Van der Bellen považuje tento přechod za nutnost.
Rakouský prezident je také ze své pozice hlavy nejvíce protijaderného státu na světě odpůrcem jaderné energetiky, zatímco Miloš Zeman má k „jádru“ úplně opačný vztah. Navíc byl a navždy bude v očích Rakušanů tím českým premiérem, za jehož vlády byla dokončena a spuštěna Rakušany nenáviděná jaderná elektrárna Temelín.
