Andrej Babiš se může stát jediným prezidentem v Evropské unii, který se narodil mimo zemi, kde byl zvolen do čela státu. Aby se o prezidentský úřad ucházel člověk narozený v cizině je velmi neobvyklé, a v mnoha zemích i zakázané. Na druhou stranu i někteří politologové připouštějí, že podmínka „narození v místě“ je už v mnoha ohledech přežitá a zřejmě také zbytečná.
Pokud každopádně Andrej Babiš zvítězí ve druhém kole prezidentských voleb v Česku, bude to minimálně pro Evropskou unii naprostý unikát. A to právě kvůli tomu, že by pak vedl Česko prezident, který přišel na svět na území jiného státu, konkrétně ve slovenské metropoli Bratislavě. Kdo by chtěl argumentovat tím, že v roce 1954 žili Češi a Slováci v jednom společném státě, měl by sice pravdu, ovšem ani tato okolnost z unikátnosti možného Babišova prezidentství nijak neubírá.
I v těch zemích EU, které byly před pádem takzvané železné opony v Evropě součástí větších státních celků (jako například byly Slovinsko a Chorvatsko součástí Jugoslávie), jsou všichni prezidenti domorodci. Platí to vedle členů EU dokonce pro celý Balkán včetně Srbska, Bosny a Hercegoviny, Černé hory či Albánie. Všude v těchto státech jsou prezidenty výhradně domorodci.
Podobné to je na většině zeměkoule. V EU dnes nesedí v prezidentském křesle nikdo, kdo se narodil mimo území daného státu, v řadě zemí to navíc není vůbec možné.
Nejznámějším příkladem jsou Spojené státy, kde ústava výslovně uvádí, že prezidentem může být pouze člověk narozený v USA. Známá je tak například snaha bývalého prezidenta Donalda Trumpa, který se snažil prokázat, že jeho předchůdce Barack Obama se nenarodil ve Spojených státech (konkrétně na Havaji), ale mimo USA. To však Trump nikdy neprokázal.
Pro někoho možná překvapivě však má takzvaná „Natural-born-citizen clause“, tedy podmínka narození prezidenta v zemi, mnohem širší uplatnění a zdaleka se netýká jen Spojených států.
