Děčín, Hřensko a Ústí nad Labem vytvářejí v severní výspě Česka podivuhodný trojúhelník. Formuje ho svérázná plavecká tradice, vysoká nezaměstnanost, sudetský komplex, latentní rasový střet a extrémní propojení politiky s podnikatelskou šedou zónou. Z tohoto tavicího kotle vzešel místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna, muž, v jehož osobě se ve vyhraněné podobě ukazuje odvrácená tvář české politiky i současnosti.
Situace z loňského březnového sjezdu sociálních demokratů v Brně: rozmlouváme v kuloárech s Jiřím Dienstbierem, tu se k nám blíží současný místopředseda sociálních demokratů Jaroslav Foldyna. „Zdravím národní socialisty,“ obrací se k němu Dienstbier a podává mu ruku. „Vítám tady odcházející sluníčkáře,“ reaguje Foldyna. Máloco odráží proměnu sociální demokracie za poslední rok tak, jako tato stručná replika, jíž jsme byli svědky.
Zasvěceného pozorovatele politické scény ale překvapit nemůže, sociální demokracie patří konstantně mezi nejheterogennější politické formace polistopadových dějin. Dílem to souvisí s její předlistopadovou historií, svůj díl odpovědnosti na tom má ale také Miloš Zeman, který stranu vedl od roku 1993 a dovedl ji až do Strakovy akademie. Právě někdy v polovině 90. let minulého století proslul mimo jiné výrokem na adresu krajně pravicových republikánů Miroslava Sládka, dle kterého šlo jen o zdivočelé sociální demokraty, které je třeba nalákat zpět k ČSSD.
Za zmínku stojí, že Foldynovi emisaři před hradeckým sjezdem obcházeli vlivné osoby a tvrdili, že pokud převáží vliv "sobotkovského," proevropského křídla ČSSD, Foldyna z ní odejde a založí ve Sněmovně frakci "národoveckých socialistů."
Jakkoli se to nezdá, Jaroslav Foldyna ale tento případ není. Tak, jako obnovoval činnost ČSSD po listopadu 1989 v jižních Čechách Vladimír Špidla, v Praze Jiří Paroubek, nebo na jižní Moravě Bohuslav Sobotka, totéž činil na drsném severu Čech Jaroslav Foldyna. Je to vlastně pozoruhodný příběh. Sedmapadesátiletý Foldyna je mimořádně houževnatý člověk. Vyučil se lodním mechanikem, složil státní kapitánskou zkoušku. V Československé plavbě labsko–oderské prošel všemi funkcemi palubních posádek až po kapitána.
