Těsně před víkendovým sjezdem ČSSD krachla její jednání o vládním angažmá s hnutím ANO, po sedmiprocentním volebním výprasku vloni na podzim už druhé partajní fiasko během pěti měsíců. Člověk by proto na sjezdu ČSSD v Hradci Králové čekal aspoň nějaké drama. Omyl: ČSSD se za krach v klidu pochválila a většina delegátů se spíš než sjezdu věnovala kouření venku. Člověk by řekl, že strana právě vyhrála volby a bere Strakovu akademii útokem.
V ČSSD jako by našli nějaký vlastní druh zenu: čím větší debakl totiž strana zažívá, tím víc je v klidu. Největším dramatem sjezdu tak zůstávají slova nového místopředsedy ČSSD Jaroslava Foldyny o „přeliberalizovaném neomarxismu“, na který prý voliči nejsou zvědaví. Zaprvé od děčínského boxera nikdo něco tak učeného nečekal a zadruhé mu nikdo v sále i mimo něj stejně určitě nerozuměl. Včetně Foldyny, řekl bych. Měl by si uvědomit, že právě u politiků bývá nejdůležitější splynutí umělce s dílem – nebo aspoň takový dojem. Nemůžete žít jako van Gogh a malovat jako Gott.
