Ta čísla můžou mnohým čtenářům připadat minimálně kontroverzní... Rakouští a tuzemští historici dokončili po třech letech práce dlouho očekávanou knihu „Sousedé...“, mapující dějiny a vztahy obou zemí v průběhu minulých staletí. Češi se v ní už brzy dočtou mimo jiné to, že v Rakousku, považovaném za války za spojence Hitlera, zemřelo prakticky stejně odpůrců nacistického režimu jako v tehdejším Česku. Koordinátor prací na rakouské části knihy, historik Niklas Perzi, v rozhovoru s INFO.CZ vysvětluje souvislosti a odkrývá další detaily.
Píšete, že v tehdejším Česku i Rakousku bylo popraveno nebo zemřelo v koncentračních táborech mezi 30 000 až 40 000 aktivních odpůrců nacistů. Jejich počet byl tedy podle vás v obou zemích zhruba stejně vysoký. Lze ale srovnávat Čechy - oběti nacistů - a Rakušany, kteří se většinově přihlásili k jejich politice?
I Rakousko bylo, co se týče státu, obětí nacistů. Ze strany Německa bylo vydíráno, poté vojensky obsazeno Hitlerem a jeho státní orgány rozpuštěny. Členové vlády byli po takzvaném anšlusu (připojení Rakouska k Německu v roce 1938 – poz. redakce) pronásledováni, odvlečeni do koncentračních táborů nebo rovnou zastřeleni.
Niklas Perzi
Rakouský historik, který se zabývá dějinami českých zemí ve 20. století a jejich vzájemnými souvislostmi s Rakouskem. Pracuje na Waldviertel Akademii ve Waidhofenu. Jako historik a publicista je členem Rakousko-české komise historiků. Byl hlavním koordinátorem rakouské části týmu historiků, která společně s českými kolegy připravila ojedinělou publikaci „Sousedé. Česko-rakouská kniha o dějinách“. Ta mapuje společné dějiny v obou zemích v průběhu posledních staletí. Německá verze knihy byla představena v Rakousku už minulý měsíc, český překlad by měl být hotov do konce letošního roku.Z jakých zdrojů jste vycházeli?
Všechny zdroje jsou uvedené v knize. Jedná se například o knihu autorů Brigitte Bailerové a Gerharda Ungera Počet obětí politického pronásledování nebo práci Pavla Škorpila s názvem K problematice počtu obětí nacionalistického Německa v letech 1938-1945, zveřejněné v 21. čísle historického sborníku Terezínské listy v roce 1993.
Nic to nemění na tom, že Hitler byl ve Vídni vítán nadšenými davy jako osvoboditel. To podle vás nesvědčí o příklonu většiny Rakušanů k nacistické politice?
Na otázku, zda se Rakušané ve většině přihlásili k myšlenkám nacismu, je těžká odpověď. Před anšlusem to ale zřejmě tak nebylo. Jinak by Hitler přece nemusel ze strachu z výsledků referenda, které plánovala rakouská vláda, Rakousko vojensky obsazovat. Mohl v klidu počkat na výsledek.
O tomto referendu se v Česku příliš neví...
Kancléř Kurt Schuschnigg vyhlásil plebiscit, ve kterém se měli Rakušané vyjádřit, zda si i nadále přejí samostatné, křesťansko-sociální Rakousko. Proto Hitler nátlakem dosáhl zrušení plebiscitu a nakonec i Rakousko vojensky obsadil. Tyto události příliš nesvědčí o tom, že by se Rakušané před anšlusem nějakou skutečně drtivou většinou hlásili k nacistům a přáli si spojení s Německou říší. Kancléř Schuschnigg skončil v koncentráku.
