Vědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Univerzity Palackého v Olomouci spolu se zahraničními kolegy posunuli možnosti archeologie. Mezinárodnímu česko-makedonsko-italskému týmu se totiž podařilo určit a popsat dosud nejstarší zbytky jídla. Konkrétně se jednalo o obsah 7000 let starých keramických pekáčů z oblasti jižního Balkánu. Zjištění, co si pravěcí obyvatelé v pekáčích konkrétně pekli, však není tak důležité jako metoda, kterou ke svému objevu došli. „Ta totiž může bez přehánění znamenat počátek nové éry v archeologii,“ řekl v rozhovoru pro INFO.CZ Jaromír Beneš, vedoucí Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity.
Můžete prosím velmi laicky popsat, v čem je váš objev unikátní a co jste v pravěkých pekáčích vlastně našli?
Na základě doporučení našich makedonských kolegů jsme provedli všestranné analýzy stop na velkých keramických pekáčích, které byly nalezeny na počátku šedesátých let minulého století v místě Ustie na Drim ve městě Struga na břehu Ochridského jezera. Nálezy byly součástí tzv. nákolních osad, které se zde nacházely mezi roky 5200 až 5000 před naším letopočtem. A nám se ve zkratce řečeno podařilo přesně určit, jaké jídlo si tehdejší lidé v pekáčích připravovali a z jakých surovin pocházelo.
Chápu, že dnes někdo strčí prst do neumytého pekáče, olízne ho a zjistí, co se v něm peklo k obědu. Jak je ale možné dojít ke stejnému zjištění s odstupem sedmi tisíciletí?
Jednoduše a laicky řečeno po sobě vlastně každá živá hmota, ať už se jedná o živočicha či rostlinu, zanechá stopu. Pokud ji nezničíme chemicky, třeba namočením do nějakého chemického roztoku, přetrvává ta stopa desítky tisíc let, je prakticky nezničitelná. Až díky současným technologickým vymoženostem však dokážeme tyto stopy důkladně a detailně analyzovat. A to byl i příklad našeho výzkumu pekáčů z okolí Ochridu.
V čem byla ale vaše metoda unikátní?
Dosud se ve výzkumech, zaměřených na obsah různých pravěkých keramických nádob, využívala zejména mikro-archeologická analýza, zaměřená třeba na přítomnost pylů a dalších organických či anorganických zbytků. My jsme ale tuto metodu zkombinovali i s důkladnou chemickou analýzou, která zjišťuje například i chemický otisk určitých látek. Využili jsme hmotnostní spektrometrie. O jak detailní rozbor se jednalo, svědčí fakt, že mikroskopické stopy škrobů a fragmentů rostlin byly zpracovány na Jihočeské univerzitě, detailní chemická analýza vzorků byla provedena na Univerzitě Palackého v Olomouci a geneticko-imunologický signál z odebraného materiálu pak byl sledován na Západočeské univerzitě v Plzni. Velmi důležité bylo určení některých tzv. nepylových objektů v mikroskopických preparátech, které provedla Assunta Florenzano z univerzity v italské Modeně.
