Podle vedoucího Centra modelování biologických a společenských procesů René Levínského je jednou z příčin vysokého počtu zemřelých na covid v Česku skutečnost, že se česká vláda na rozdíl třeba od té německé chová asociálně, doslova nelidsky. „I moje generace bohužel přispěla k tomu, že český národ má dnes vládu s naprosto asociálním přístupem k lidskému životu a ve společnosti převládá egoismus nad solidaritou,“ říká Levínský v rozhovoru pro INFO.CZ.
Pro Süddeutsche Zeitung (SDZ) jste jako jeden z důvodů nezvládnuté epidemie v Česku uvedl neexistenci sociálního státu. Němci sociální stát mají?
Přesně tak. Žil jsem v Německu šestnáct let a mohu potvrdit, že na rozdíl do nás Němci skutečně žijí v sociálním státě. To nemá nic společného se socialismem, ale s tím, že lidé mají pocit sounáležitosti se státem, věří tomu, že když dojde na krizi, jako zažíváme například dnes v souvislosti s pandemií, stát udělá všechno pro to, aby ochránil životy a zdraví lidí.
I redaktorka SDZ se vás ale zeptala, zda Česku nekřivdíte. I v Německu má podle ní řada lidí pocit, že stát si neví rady, improvizuje, nenabízí jasnou vizi do budoucna…
Ano, a já jsem odpověděl, že rozdíl už je jenom v tom základním přístupu k pandemii a jejím následkům. Nechci, aby to znělo moc pateticky, když ale vidíte Angelu Merkelovou a obecně německé vysoké politiky na tiskových konferencích, zaznívá tam lidský přístup. Merkelová mluví o tom, že musíme zachránit lidské životy, lituje každého zmařeného života kvůli covidu. Náš premiér místo toho hovoří o tom, že musíme chránit nemocnice před přetížením.
Není to ale prakticky to samé? Když budou přetížené nemocnice, budou také umírat další lidé…
Ne, není to to samé. Naše vláda celý boj proti pandemii prezentuje jako technický problém, jako něco, co by se dalo vyřešit nějakým přidáním přístrojů nebo postelí do nemocnic či náborem dalších zdravotníků. Úplně chybí ten lidský rozměr. Natož aby někdo litoval, že u nás kvůli chaotické a nesmyslné politice vlády na covid umírá v přepočtu na obyvatele mnohem víc lidí než v Německu a naprosté většině dalších zahraničních zemí.
Jsem přesvědčen o tom, že to, jakou máme dnes vládu a jak se obecně při pandemii jako národ chováme, vychází stále ze syndromu divokých devadesátých let, kterého se pořád nedokážeme zbavit.
