Češi by měli být míň „dej mi“. Kdo chce finanční nezávislost, musí investovat, říká Kosáček

Co si lze představit pod „míň dej mi“?

Že řada lidí v Česku nepřemýšlí dopředu a jen čeká, že se o ně stát automaticky postará – od A do Z. Souvisí to s finanční gramotností a s finančním chováním, které je v Česku dlouhodobě slabé, mimo jiné i kvůli čtyřicetileté době temna, kterou přinesli komunisté. A i když se to v posledních letech postupně lepší, nestačí to.

Co s tím?

Podporovat růst finanční gramotnosti. Je to jednoznačný úkol pro politiky a pro učitele, aby se finanční gramotnost dostala do osnov škol mnohem výrazněji. Každý, kdo vyjde střední – anebo ještě lépe základní – školu, by měl být finančně gramotný. Tak to nyní není, a dokud se to nezmění, budeme na tom pořád stejně.

O zlepšení finanční gramotnosti se ale v Česku mluví roky a situace se stále nelepší.

To nerozporuji. Ale dokud se lidé nenaučí, že investice jsou jedinou cestou k jejich finanční nezávislosti, budeme na tom stále stejně. Stát má navíc extra motivaci, aby se to povedlo: pokud lidé budou finančně soběstační, bude méně lidí závislých na pomoci eráru – a pomůže to veřejným financím. Myslím, že bychom v tomto měli být trochu víc jako Američané – být nezávislejší, umět se postarat sami o sebe a víc o těch penězích přemýšlet.

Přemýšlet můžete, jak chcete, pokud ale jako rodina žijete od výplaty k výplatě, moc toho nejspíš nevymyslíte.

Samozřejmě, ale to je něco trochu jiného. Je jasné, že například řada samoživitelek jen stěží bude nakupovat každý měsíc americké akcie za vyšší tisíce korun. To ale neznamená, že tu není velká skupina lidí, kteří mají solidní příjmy, ale každý měsíc je projí a žijí od výplaty k výplatě. A když zestárnou, řeknou: tady je moje ruka, sem mi to dávejte.

Dobrá, co tedy této skupině lidí poradíte?

Jsou vlastně dvě poměrně jednoduché rady, do čeho mohou dávat peníze. Ta první je pravidelné nakupování kvalitního akciového indexu – například amerického S&P 500, nebo, ještě lépe, globálního indexu jako je MSCI World Index. Pokud se podíváte na historický vývoj těchto indexů, křivka vždy vychází z levého dolního rohu a končí vpravo nahoře. Pokud investicím nechcete věnovat spoustu vlastního času, je to mnohem lepší volba než vybírání jednotlivých akcií, takzvaný stock-picking.

Kvůli tomu, že automaticky diverzifikujete?

Také. Ale hlavně proto, že pokud chcete nakupovat jednotlivé akcie a nemáte čas na to, abyste porozuměl byznysu společností, jež kupujete, abyste si udělal alespoň základní analýzu těchto firem, tak si raději jděte zahrát kostky. Výstup budete mít stejný a aspoň ušetříte čas. Nákup po jednotlivých akciích – a zejména na páku – je skutečně instrumentem pro zkušené investory, ne pro laiky.

Problém u stock-pickingu je v tom, že lidé mají tendenci spoléhat na efekt šťastné ruky. Tedy že pokud dá basketbalista desetkrát v řadě koš, dá ho, i když bude házet po jedenácté. Analogicky to podobně vnímáme i u akcií. Pokud akcie deset měsíců v řadě rostou, automaticky předpokládáme, že porostou i ten jedenáctý. A vůbec nás nenapadne, že by to mohlo být jinak.

A jen dovětek: osobně nejsem nijak pesimistický ohledně budoucího vývoje akcií. Jsem přesvědčený, že globální trhy dále porostou – jenom je třeba investovat s tím, že si uvědomujete rizika. Dnes mi ale přijde, že žijeme v době, kdy se z investování do akcií stala fiktivní jistota.

Původně jste zmiňoval dvě rady.

Ano, tou druhou je nákup firemních dluhopisů. Pochopitelně ne těch nekvalitních, nelikvidních a extrémně rizikových, které vám často chce prodat bývalý spolužák ze střední, který se vám nečekaně ozve po deseti letech s pozváním na kávu. Mám na mysli dluhopisy s investičním ratingem – tedy od BBB- a výš –, a ideálně nakupovat firmy, které jsou monopolem či kvazi-monopolem ve svém odvětví; takové mají silné marže i hospodářský výhled.

Například výrobce letadel Boeing loni emitoval třicetileté bondy po tisíci dolarech za kus s kuponem – tedy s úrokem – 5,8 procenta. Dnes, poté, co se svět vzpamatovává z covidu, už je cena těchto dluhopisů na sekundárním trhu 1360 dolarů, takže za rok se zhodnotily o necelých 42 procent včetně kuponu. Právě výrobce letadel, případně i letiště, jsme během covidu v Imperium Finance poměrně výrazně nakupovali.

Kde mohou lidé tyto ETF nebo dluhopisy nakupovat?

Ideálně na nějaké nízkonákladové obchodní platformě. Například Lynx nebo u podobného brokera. Když si tam každé tři měsíce koupíte ETF amerických akciových indexů, dává mi to pro začátek největší smysl. Později, když máte k dispozici nějaký větší kapitál, můžete se vydat na nějaké větší dobrodružství, nechat si i od někoho poradit.

Tyto nízkonákladové platformy, problém s tím měl třeba Robinhood, nicméně často investory tlačí do rizikovějších obchodů. Jak se na to díváte?

To je pochopitelně problém, ale ne všichni low cost brokeři fungují jako Robinhood. Jsou i seriózní low cost brokeři. Pokud máte víc peněz a jste ochotní si za služby zaplatit, dá se využít nějaký český broker. Pokud naleznete kvalitního člověka na telefonu, je to větší výhoda než platit dolar za nákup.

Ale aplikace jako Robinhood jsou v zásadě velmi podobné online casinu: dostáváte odměny za to, že si otevřete pákové obchody, že děláte intradenní obchody, neustále tam na vás něco bliká… To je v pořádku, pokud jste sofistikovaný trader nebo investor, ale pokud jste jenom kluk, který si chce vydělat na stáří, jsou úplně jiné principy, jak toho dosáhnout, než sedět u platformy a gamblovat peníze. Takže pokud nejste zkušený investor, tak především nenaleťte na rizikové pákové obchody nebo zaručené tipy na konkrétní akcii – vždy si kryjte záda a předpokládejte nejhorší.

Naopak pozitivní vliv těchto platforem je v tom, že lidem usnadňují jejich vstup na kapitálové trhy. Lidé přijdou poměrně jednoduše do kontaktu s finančním světem, začnou se o to zajímat a i když třeba během prvního obchodu spadnou do jámy, tak se z ní vyškrabou, začnou pátrat po sofistikovaných strategiích a lidech, kteří mají skutečné výsledky a ty další kroky už budou dobré.

Investiční zprostředkovatel Imperium Finance je na trhu přes deset let. Jak se za tu dobu změnil způsob, jak obchodujete?

Klíčové je právě to, že jsme registrovaní jako investiční zprostředkovatel. To v zásadě znamená, že našim stovkám klientů, kterým spravujeme majetek v hodnotě jednotek miliard korun, radíme, co mají se svým kapitálem dělat. Není to klasický asset management typu, že od klienta dostaneme deset milionů korun, budeme se o to dva roky starat, a pak mu to dáme s nějakým ziskem zpátky. Náš byznys je postavený primárně na tom, že s klientem probereme možnosti, co by mohl dělat se svými penězi: nabídneme mu nějaké naše nápady, a pokud nám to odsouhlasí, celé to zobchodujeme. Vždy je ale konečné rozhodnutí na klientovi.

Podstatné je, že jako investiční zprostředkovatel jsme poměrně přísně regulovaní ČNB, v tom smyslu, že klientům můžeme nabízet pouze určitý typ – obecně vzato méně rizikových – aktiv. Například nesmíme nabízet dluhopisy, které nemají prospekt ČNB. Před třemi lety navíc ČNB změnila regulaci, takže jako investiční zprostředkovatelé klientům nenabízíme investice do konkrétních akcií a podle té regulace ani nesmíme nabízet.

V tom se práce investičních zprostředkovatelů proměnila, dle mého je to ale k lepšímu. Že nemohou nabízet investice do konkrétních akcií, má mimo jiné výhodu i v tom, že se vyhnu zažitým omylům při obchodování s akciemi, kterými se někteří investoři v minulosti řídili.

Co máte na mysli?

Někteří investoři například nesdíleli naše přesvědčení, že pokud akcie prolamuje nová maxima, je to často znak extrémního zdraví a je dobré v tu chvíli nakupovat a nikoliv prodávat. Poměrně dlouhou dobu jsem bojoval s tím, že klienti měli problém podržet akcie jako Amazon, Mastercard či Visa, protože byly „vysoko“, a naopak po korekci chtěli kupovat české firmy jako Moneta. To je ale u akcií úplně liché myšlení.

Lídři trhu nová maxima prolamují neustále, takzvaně je breakují, a pokud je ten break postavený na silných obchodních objemech, znamená to, že jsou v daném obchodu přítomné velké instituce. A ty se řídí poměrně sofistikovanými modely, jedna z metrik je i model diskontovaného cash flow, které lépe odpovídají skutečnému nacenění podniku. Takže zatímco z hlediska modelu P/E, kterým se řídí řada investorů, je například akcie Amazonu za 300 dolarů příliš vysoká, z hlediska diskontovaného cash-flow je Amazon stále podhodnocený.

Co pro vaši společnost znamenal covid? Říká se, že dobří obchodníci na krize čekají.

I my jsme covid „odehráli“ spíše defenzivně, kupovali jsme například zajištěné dluhopisy American Airlines nebo dluhopisy některých letišť ve střední Americe. Přišlo mi to tehdy, když nikdo přesně nevěděl, co bude, jako inteligentnější varianta. Nicméně i na takto defenzivních aktivech jsme zaznamenali nárůsty v desítkách procent. Navíc jsme si spočítali, že po pandemii bude třeba znovu nastartovat pomoc ekonomice a vlády půjdou zejména skrze obnovitelné zdroje. To se potvrdilo. Z toho, co jsem úplně nečekal: i mě osobně zaskočil obrovský nárůst cen uhlí, plynu, oceli… Když to ale sečtu dohromady, ano, krize pro nás byla příležitost, které jsme využili.

Zároveň ale období covidu nebylo úplně příjemné, protože většinou stále máte zainvestovanou alespoň část peněz, a i když nakoupíte v poklesu silný sektor, tak to neznamená, že s vámi o týden neklesne o dalších 20 %. Zároveň se vám těžko prodává ETF, kde jsou těžaři lithia a výrobci baterie (i když víte, že to s covidem má pramálo společného a že ekonomika se bude startovat právě přes podporu těchto technologií, ale i přesto cena razantně klesá). Obecně spousta investorů takovouto volatilitu často nezvládá, a i když drží silné aktivum, pokud nedostanou dobrou „psychickou“ podporu a relevantní argumenty, mohou složit karty „na dně“. Do toho je panika, umírají lidé, všude čtete o konci světa – a do toho vám v největších poklesech začnou volat někteří investoři, že je na čase se toho všeho zbavit…

Jak je uklidňujete?

Naštěstí se nám to dělo minimálně, hned po začátku pandemie jsme se postavili proti té panice, racionalizovali jsme celou situaci a celou dobu, co aktiva padala, jsme lidem radili kupovat nepáková ETF. Následně jsme začali kupovat dluhopisy společností, které byly v extrémně dobré kondici – namátkou kryté dluhopisy společnosti EasyJet –, tehdy takové firmy nabízely do splatnosti výnos 10 nebo 11 procent.

Jak vyhledáváte obchodní příležitosti, o kterých mluvíte?

Principiálně na jednom Bloomberg terminálu projíždím tisíce různých dluhopisů a z toho vyberu tři, čtyři, které zrovna chceme v Imperium Finance akumulovat do portfolií. Za minulý rok jsme byli poměrně úspěšní, referenční obchody máme zveřejněné i na internetových stránkách, aktuálně máme vymyšlené nějaké nové nápady.

Co se týče ETF, tam používáme princip hedge fond manažera O'Neilla, zastánce fundamentálně-technického typu. To v zásadě znamená, že kupujeme dluhopisy firem, které jsou v dobré kondici, i když trh si to ne vždy myslí. Fundament podkladového aktiva, které skrze ETF kupujeme, musí být velmi dobrý, například sektor musí mít růstový výhled, zároveň ale nákup musí podpořit cena na grafu. Na trhu chcete být primárně ve chvíli, kdy roste, což nám umožňuje právě technická analýza.

Takže jen koupit skvělou společnost, byť i za průměrnou cenu, jak radí Warren Buffett, není dost dobré?

Fundament je základ, přece jenom kupujete podíl ve společnosti a můžete mít graf, jaký chcete, ale pokud je firma sama o sobě špatná, s růstem té ceny budete mít problém. Na druhé straně si nemyslím, že ve fundamentu v klasickém pojetí, tedy skrze ukazatel P/E, je zohledněné úplně všechno. Spíš naopak, tam není vůbec nic.