Miliony církevních uměleckých předmětů, ukradených od sametové revoluce v Česku, přesytily evropský trh se sakrálním uměním a způsobily pád cen těchto starožitností v celé Evropě. Takový je podle odborníků paradoxně jeden ze základních důvodů současného poklesu počtu krádeží v českých kostelech a kapličkách. Zloději už totiž na trhu, na němž se to ukradenými českými starožitnostmi „jen hemží“, nedostanou za sochy, svícny ani sakrální obrazy zdaleka tolik peněz jako dříve.
Symbolickým obrazem toho, proč má právě Česká republika tak velký vliv na evropský trh se sakrálním uměním, bylo o minulém víkendu otevření zrekonstruované křížové cesty v jihočeském Římově. Církev už opravila a zrekonstruovala kaple i nádherný římovský kostel, teprve nyní se ale do většiny kapliček a kaplí vrátily i pověstné barokní sochy. Ovšem nikoliv originály, nýbrž kopie.
„Část soch je dřevěných, část byla vytvořena z umělého kamene pomocí 3D tisku,“ sdělil INFO.CZ Petr Samec, mluvčí Biskupství českobudějovického. Důvod, proč v kaplích nestojí barokní originály, je přitom jednoduchý.
Jak už jsem psal na INFO.CZ, právě Římov se stal místem jedné z nejbrutálnějších a zároveň největších sérií krádeží církevního umění v Česku. První odcizení barokní sochy tady policie řešila už v roce 1994. A než se památkáři a církevní představitelé vzpamatovali, následovalo několik dalších případů násilného a brutálního rabování kaplí, při kterých zmizelo z římovské křížové cesty 20 vzácných barokních soch, tedy asi třetina z jejich celkového počtu.
Teprve poté se církev rozhodla kaple v roce 2009 z preventivních důvodů vyklidit a zbývající sochy umístit do depozitáře. Celých patnáct let tak byli turisté i věřící v Římově vystaveni neobvyklému zážitku.
Místo soch fotky
Na jedné z nejkrásnějších a nejmystičtějších křížových cest v Česku, vybudované ve druhé polovině 17. století, zůstaly v kaplích místo soch jen jejich fotografie. Zvlášť patrné to bylo například v kapli „Poslední večeře Páně“, dominantní stavby viditelné ze širokého okolí.
I za hlubokého socialismu, který potíral náboženství a omezoval jeho projevy, mohli turisté i věřící vidět přes okno této velké kaple stůl, kolem něhož byly rozesazeny sochy Krista a 12 apoštolů v životní velikosti. Sice omšelé, zato původní.
Když však před Vánoci 1994 dosud neznámí zloději vylomili dveře kaple a většinu soch ukradli (dosud se je nepodařilo vypátrat), církev po dohodě s obcí zbytek raději umístila pod zámek do depozitáře.
A lidé od té doby mohli vidět přes okno kapličky s názvem „Poslední večeře Páně“ jen prázdný stůl. A na něm alespoň fotografii dokumentující, jak by vnitřek kaple vypadal, kdyby se v Česku nevykrádaly kostely a kapličky.
Není divu, že při ohlášené rekonstrukci křížové cesty řada milovníků Římova, mezi které se hlásí i autor tohoto textu, s napětím očekávala, jak se církev vyrovná s výzvou znovu instalovat do kapliček sochy, a přitom se vyvarovat jejich dalšímu odcizení. Na šestikilometrové cestě, vedoucí z velké části lesem a poli mimo obec, totiž asi žádné zabezpečovací zařízení nemůže kapličky naprosto dokonale ochránit proti krádeži nebo vandalismu.
Církev se s výzvou vyrovnala podle očekávání tím, že místo originálů umístila do kaplí již zmiňované kopie. Ty dřevěné vypadají věrně, u těch vytvořených 3D tiskem je přece jen poznat, že se o barokní dřevěnou sochu nejedná. I tak je to ale mnohem lepší, než když byly v rozlehlých kaplích místo soch jen jejich fotografie.
Sochy ještě nejsou na křížové cestě úplně všude, kde dříve byly, výroba kopií je nákladná (zvlášť u těch dřevěných) a její financování částečně pokrývají sbírky. Dotace, kterou farnost získala na rekonstrukci kaplí, se soch netýkala.
