Starostové a nezávislí nebudou na sobotním sněmu v Olomouci volit nové vedení, což ovšem neznamená, že druhá nejsilnější vládní strana nemá co řešit. Hlavním úkolem stávajícího vedení strany je najít způsob, jak oslovit širší skupiny voličů, v opačném případě STAN po příštích volbách čeká pád zpět mezi malé sněmovní formace.
Nejprve kontext: díky předvolební koalici s Piráty a především díky kroužkování hnutí STAN nyní disponuje třiatřiceti poslanci, což z něj činí třetí nejsilnější stranu v dolní komoře. A především druhý nejsilnější subjekt vlády Petra Fialy po ODS, která má pouze o jednoho poslance více.
S tím souvisí minimálně dvě věci: na rozdíl od Pirátů, kteří mají ve sněmovně pouze čtyři poslance, bez hlasů Starostů a nezávislých nemá šanci projít jakýkoli koaliční návrh.
Současně to předsedu STAN Víta Rakušana a jeho vedení dostává pod vnitrostranický tlak v tom smyslu, že povedou své hnutí do voleb, které pro ně skoro jistě skončí neúspěchem.
Stručně řečeno: je krajně nepravděpodobné, že by STAN měl i po příštích sněmovních volbách podobně silný poslanecký klub jako nyní. V tomto ohledu příští volby tedy skoro jistě prohraje. Což se projevuje už nyní – rok a půl před řádným termínem sněmovních voleb.
Co jiného je totiž série debat, kterou Rakušan absolvoval, než prvním – a zcela jistě nikoli posledním – manévrem, jehož ambicí je takový scénář odvrátit, případně jej učinit co nejméně bolestivým.
Zrovna tak by šlo ale také říct, že by hnutí STAN s ohledem na početné zastoupení svých poslanců ve sněmovně mohlo být ve vládě o poznání odvážnější. Typicky lze zmínit ministra školství Mikuláše Beka, který musí opakovaně a složitě zdůvodňovat, proč vláda neplní svůj slib týkající se navyšování platů ve školství.
„Jistě je možné spekulovat o tom, zda by ze své pozice druhého nejsilnějšího vládního uskupení mohl být STAN razantnější, na druhé straně nelze přehlédnout, že je to právě STAN, který je jak médii, tak i koaličními partnery v posledních měsících vnímán jako nejvýraznější opozice či sólo hráč uvnitř vládní koalice,“ glosuje ošemetnou pozici Víta Rakušana a jeho strany politolog Ladislav Cabada a připomíná zmíněnou Rakušanovu sérii debat.
Nejen podle něj šlo její odstartování interpretovat minimálně jako nepřímou kritiku vlády. „Ostatně i některé hlasy koaličních partnerů naznačují, že STAN jde až na hranu, a že jsou si vědomi toho, že by bylo třeba se ostřeji ohradit, což by ale mohlo znamenat destabilizaci koalice jako celku,“ dodává politolog v rozhovoru pro INFO.CZ.
Jako kolega Jakub Lysek má pak za to, že pokud je STAN ve vládě málo odvážný, minimálně zčásti je to kvůli tomu, že je ve svém celku málo odvážná česká společnost.
„Politici tak řeší jen to, co jim neuškodí. Bohužel jsou to právě politici, kteří by měli společnosti ukázat vize a někam ji nasměrovat. Opravdu mi vláda přijde málo odvážná, občas se o to pokusí právě STAN, ale schytá za to velkou kritiku. Co se týče školství, zde nerozumím tomu, proč se celá vláda nesnaží zvýšit platy učitelů, přestože by to měla být priorita nejen vlády, ale společnosti jako celku,“ uvažuje Lysek.
„Nemáme surovinové zdroje,“ pokračuje politolog v rozhovoru pro INFO.CZ, „musíme tudíž investovat do lidského kapitálu, jinak se náš ekonomický model vyčerpá rychleji, než bychom čekali.“
A jak oba politologové hodnotí tah uspořádat debaty s občany? Cabada si v tomto kontextu všímá, že STAN je obecně relativně dost aktivní při hledání nových voličů. „Ať už z původního rezervoáru dalších vládních stran, nebo přetahováním voličů hnutí ANO,“ míní.
Opravdu mi vláda přijde málo odvážná, občas se o to pokusí právě STAN, ale schytá za to velkou kritiku.
Debaty Víta Rakušana hodnotí Cabada pozitivně. „Je to snaha o přímý kontakt s občany. Pokud jsou politici často kritizováni, že jsou odtrženi od běžného občana, jsou podobné aktivity nezbytné. Samozřejmě, každý občan může například navštívit poslance či senátora v jeho místní kanceláři, ale forma debaty je zjevně atraktivnější a současně osloví více lidí.“
Lysek to vnímá podobně, také podle něj jde o povedený marketingový tah, jistý si ale není jeho načasováním. „Tipoval bych, že pro STAN budou důležitější krajské než evropské volby. Existuje tudíž riziko, že se tato kampaň může vyčerpat.“
A také on zdůrazňuje, že samostatně STAN nejspíš nikdy nezíská tolik poslaneckých mandátů jako po minulých volbách v koalici s Piráty. „Na to tu není tolik voličů, o jejichž hlasy soupeří několik liberálně orientovaných stran.“
V této souvislosti není jistě bez zajímavosti, že se hnutí STAN dlouhé roky bránilo nějakému ideologickému ukotvení. Jeho předáci zdůrazňovali, že jsou hnutím místních politiků/starostů s důrazem na praktické řešení problémů. To se ale změnilo: STAN o sobě nyní hovoří jako o středové liberální formaci.
„Souhlasím s tím, že STAN bylo dlouhodobě hnutí ideově nevyhraněné, nicméně jeho spolupráce s TOP 09 a později Českou pirátskou stranou naznačila poměrně dost,“ míní Cabada.
