Generální ředitel České televize Jan Souček v rozhovoru pro INFO.CZ reaguje na názory, podle kterých by ČT neměla vysílat velké sportovní akce, v souvislosti s tím se zamýšlí nad budoucností sportovního kanálu a především popisuje scénáře, které souvisí s budoucím financováním ČT a s plánovaným navyšováním koncesionářských poplatků. Hovoří také o úsporách a případném dost razantním propouštění lidí.
Mluvíme spolu den po skončení mistrovství světa v hokeji. Jaké je vaše základní hodnocení turnaje z pohledu České televize?
Letošní hokejový světový šampionát v Praze byl pro Českou televizi rekordní v mnoha ohledech. Nedělní přenos finálového zápasu byl druhým historicky vůbec nejsledovanějším sportovním přenosem v historii ČT Sport, druhý nejsledovanější byl i v historii sportovního vysílání České televize. Tím zatím nepřekonaným přenosem bylo hokejové finále Olympijských her z Nagana. To bylo rok po zahájení elektronického měření sledovanosti.
Velmi vysokou sledovanost ale měly všechny letošní zápasy, zejména zápasy naší reprezentace. Osobně to hodnotím velmi pozitivně. A vidím i to, že diváci oceňují špičkovou a profesionální práci našich lidí – ať už v komentování zápasů, v doplňkových studiích nebo třeba v dokumentech a publicistických pořadech, kterými jsme vysílání některých zápasů doprovodili.
Což byl svým způsobem dárek ze strany ČT našim divákům, protože jsme prostě šťastní, že mají rádi naše sportovní komentátory, nebo že máme možnost oslovovat atraktivní experty, které do vysílání zveme. A myslím, že výsledky semifinálových a finálového utkání nám dávají skvělou zpětnou vazbu – způsob, jakým ČT dělá sport, a hokej zvlášť, je přesně ta špičková služba, jakou by kvalitní audiovizuální instituce veřejné služby měla divákům poskytovat.
Letošní mistrovství světa, jak jste říkal, mělo mimořádnou sledovanost. Už víte, kolik jste na jeho vysílání jako ČT vydělali?
To ještě skutečně spočítáno nemáme, nicméně obchodní výnosy z těchto velkých sportovních událostí zpravidla nepřekročí náklady, které s nákupem licence na vysílání a s jeho odbavením máme. Pro ČT to není zase tak podstatný údaj, jaké budou z této akce výnosy, protože pokud nějaké budou, půjde o nepatrnou částku. I když bude samozřejmě jiná, než kdyby se český národní tým do finále nedostal.
V České republice zatím nikdo jiný sportovní vysílání nedělá a nedokáže dělat tak profesionálně a s takovým ohlasem jako Česká televize.
Ptám se na to mimo jiné proto, že se ve veřejném prostoru objevily hlasy, že mistrovství světa je přesně ta akce, kterou by neměla vysílat veřejnoprávní televize, nýbrž ty komerční…
Můžeme to vzít z několika stran, ale já zmíním jen to nejdůležitější. V České republice zatím nikdo jiný sportovní vysílání nedělá a nedokáže dělat tak profesionálně a s takovým ohlasem jako Česká televize. Vědí to lidé z jednotlivých sportovních svazů, řekne vám to také skoro každý sportovní fanoušek.
Potom k tomu přistupuje další, zcela věcný argument: média veřejné služby mají za úkol oslovovat všechny myslitelné společenské skupiny, ať už je budeme dělit podle vzdělání, příjmů, zájmů, vyznání nebo místa jejich bydliště. A sportovní vysílání je typ televizního obsahu, který má potenciál oslovovat společnost napříč těmito skupinami.
Lze to říct i takto: je to typ pořadu, kterým plníme službu také vůči společenským skupinám, které by si jinak cestu k vysílání veřejnoprávní televize hledaly mnohem složitěji. A já jsem rád, že to tak je a že jsme v tom úspěšní. O tom, že se nám i tento typ lidí daří k obrazovkám České televize přilákat, svědčí například právě mimořádná sledovanost hokejového mistrovství.
V neposlední řadě je potřeba říct, že zákon o České televizi a navazující dokumenty, které jsou pro nás závazné, definují, jakému typu pořadů se mají média veřejné služby věnovat. A sport je jedním z důležitých programových typů, kterým se věnovat musíme.
Zákon o České televizi dokonce definuje veřejné události mimořádného významu, kterým se Česká televize věnovat musí – máme zákonem uloženou povinnost z těchto událostí přinášet našim divákům vysílání, které není zatíženo nějakou další úhradou nad rámec veřejnoprávního poplatku.
Patří sem mistrovství světa v hokeji nebo ve fotbale, olympijské hry a podobně. Právě tyto události jsou na tomto zmiňovaném seznamu. Takže pokud toto Česká televize dělá, naplňuje zadání, které v tuto chvíli od státu má.
To všechno souvisí s tím, kvůli čemu s vámi chci mluvit především: s velkou mediální novelou a navyšováním koncesionářských poplatků. Plánu vlády předcházela debata ve veřejném prostoru, ve které dost často zaznívalo, že by ČT tyto velké sportovní akce dělat neměla a měla by se zaměřit na okrajové, menšinové nebo třeba dětské sporty.
Nepochybně to spolu souvisí. Debata, kterou jsem i já absolvoval v posledních sedmi měsících, se sportovního vysílání České televize dotýkala docela často. A já věřím, že nastavení novely, která je nyní ve vládě, je výsledkem nějaké debaty a určitého kompromisu.
Věřím, že se nám podařilo jak politiky, tak kolegy z komerční části televizního trhu přesvědčit, že pokud ČT provozuje sportovní vysílání, jde o standardní součást televize veřejné služby.
Je potřeba zdůraznit ještě jednu věc, kterou pravděpodobně málokdo tuší: my veškeré výnosy, které realizujeme na kanálu ČT Sport, musíme reinvestovat zpět do sportovních pořadů. Jinak řečeno: peníze z těchto akcí netečou někam jinam, neplatí se z nich třeba provoz ČT24 – celý tento objem jde zpátky do sportovního vysílání.
Platí také to, že celá řada malých sportovních svazů by se bez možnosti umisťovat sponzoring ve vysílání ČT Sport dostala do fatálních finančních potíží, protože by bez vysílání ČT Sport přišly o zájem sponzorů.
A pokud jde o velké sportovní události, víte, já myslím, že pokud bychom podrobili argumenty o tom, že by všechny velké atraktivní sportovní události měly vysílat komerční televize, nikoli ta veřejnoprávní, základnímu testu, tedy že jsou vyslovovány v dobré víře, tak tímto testem neprojdou. Celé by to směřovalo jenom k marginalizaci média veřejné služby.
Zatímco když se podíváte na všechny silné a fungující veřejnoprávní mediální instituce napříč Evropou, zjistíte, že jsou to instituce, které naopak poskytují plnoformátovou veřejnou službu. Protože právě díky tomu oslovují různé společenské vrstvy.
Právě tyto atraktivními formáty, jako jsou třeba špičkové sportovní eventy nebo úspěšná zábava na mainstreamovém kanálu, vytvářejí a posilují brand veřejnoprávního média. A to právě i u těch vrstev, které o dokumentaristiku, publicistiku nebo třeba denní zpravodajství nejeví příliš velký zájem.
Když ministr kultury Martin Baxa loni na podzim oznamoval plán týkající se velké mediální novely, pracoval s tím, že navýšení koncesionářských poplatků bude vyšší, než se kterým nyní reálně půjde vláda do Sněmovny. Jinak řečeno: Česká televize dostane méně, než kolik původně ministr sliboval. Co to pro vás znamená?
Původní očekávaný nový výnos z poplatků ve verzi ze září loňského roku byl zhruba 1,4 miliardy korun. Oproti tomu je současné nastavení takové, že pokud se naplní modelace, na základě kterých jsou ta čísla vytvářena, tak v prvních třech letech by měl být výnos nového financování někde okolo 1,1 miliardy korun. Jinak řečeno: čistý rozdíl mezi původním a současným návrhem je zhruba někde okolo tří set až pěti set milionů korun.
A dále: ta trojčlenka, ze které je aktuální novela poskládaná, spočívá v tom, že je tam absolutní navýšení poplatku o 15 korun, prodloužení výjimky na odpočet DPH o další tři roky, a nakonec také indexovaná valorizace.
V celku to ČT dává, oproti stavu, kterému bychom čelili bez tohoto nového financování, skutečně jistou stabilitu. Není to stabilita, řekněme, velkorysá, ale jistá stabilita to přece jen je. Současně ale platí, že saturuje obrovskou díru, která v rozpočtu České televize vznikla především kvůli inflaci.
Přesto nás v následujících měsících čeká dost podstatná debata o změně celkové matrice, podle které jsou peníze z rozpočtu ČT alokovány do jednotlivých typů nákladů. Protože pokud se v nové finanční situaci chceme pohnout směrem k moderní digitální audiovizuální instituci, nemůžeme peníze nejpozději od příštího roku nalévat pořád do stejných kapitol a podle stejného klíče jako doposud.
