KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Peter Pellegrini porazil Ivana Korčoka a na pět let se stane novým slovenským prezidentem. Až potud jde o nudou zprávu. Volby byly demokratické, svobodné a ve druhém kole spolu soupeřili dva seriózní prozápadní politici. Přesto mnozí Češi prožívali hlasování za řekou Moravou hystericky a někteří zjevně propadli nad jeho výsledkem depresi. Zcela zbytečně.
Předehrou k českému prožívání slovenských voleb se stala emotivní debata kolem rozhodnutí Fialovy vlády přerušit jednání s Ficovým kabinetem. Věcně šlo o správný krok, protože naplánované společné březnové zasedání by padlo doprostřed horké fáze kampaně před prvním kolem.
Je jasné, že tím bychom se do ní namotali a podpořili jeden z obou hlavních soupeřících táborů. Jenomže jsme to neměli vyhlašovat, tím jsme totiž do výběru prezidenta nakonec zasáhli, jen na druhé straně barikády.
Tohle vyvolalo bouřlivou debatu jak v Česku, tak na Slovensku. Dalo by se čekat, že z tohoto přehmatu se politici pětikoalice poučí. Ne všichni. Reakce řady jejích představitelů na Pellegriniho přesvědčivou výhru si nikdo z nich nedá za rámeček v galerii diplomatických vystoupení. Alespoň že premiér a s ním také prezident udrželi nervy na uzdě. Což neplatilo pro jiná jejich vyjádření a kroky v posledních měsících.
Strašení zhoršením vztahů nesvědčí o profesionálním jednání. Slovensko není náš protektorát, abychom si vybírali, s kým chceme a nechceme jednat. Jde o členskou zemi Evropské unie, kde probíhají řádné volby.
Suverénní rozhodování našich „bratrů“ musíme v každém případě respektovat. A pokud není ohrožena zahraničně-politická orientace země a její demokratický ústavní pořádek, neměli bychom se nad ním ani pohoršovat.
Přinejmenším to druhé mnozí u nás nezvládli. Robert Fico může mnohé rozčilovat, ale odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině a nezavádí na Slovensku diktaturu.
Pokud někdo kritizuje chystané změny ve veřejnoprávním rozhlase a televizi, je třeba mu připomenout, že polský premiér Donald Tusk postupuje rychleji a brutálněji, aniž by mu to z české vlády někdo vyčetl. Liberál může a socan ne?
Věci jsou poněkud složitější, než jak je líčila řada českých politiků a médií.
Záminkou k zatracování slovenské vlády, a tím i jejího kandidáta Petera Pellegriniho se stalo zastavení zásilek zbraní z armádních skladů. Jenomže to de facto stopla už její předchůdkyně. Z prostého důvodu – jsou totiž prázdné.
Ficovo „už ani náboj“ tak není ničím jiným než rétorickým obratem pro jeho voliče. Ano, je to populistické. Ale tamní zbrojovky dále chrlí nové zbraně pro Kyjev. A to je důležité.
Pravdou je, že řada domácích projevů Fica je za hranou. Ale nemají vliv na chování jeho kabinetu při jednáních v Bruselu (nebo v Praze). Tím méně něco hrozí od Pellegriniho, který vždy vystupoval daleko umírněněji a jako hlava státu nemá žádný důvod měnit svou pozici (ostatně prezident stejně jako u nás nemůže ovlivnit kroky vlády).
Jako perličku z kampaně připomeňme, že v televizní debatě Korčok Pellegrinimu vmetl, že žádné zbraně nelze vyvézt na Ukrajinu bez vědomí a svolení vlády.
Už to, že tímto argumentem chtěl favorit liberálů poškodit pozici Pellegriniho zejména u národoveckých voličů, svědčí o tom, že věci jsou poněkud složitější, než jak je líčila řada českých politiků a médií. V prezidentské volbě nešlo o souboj „dobra“ a „zla“, ale o urputnou snahu obou stran za každou cenu vyhrát. Ano, ta vládní přitom použila obehraný a nesmyslný argument, že Korčok by zatáhl zemi do války.
Ve skutečnosti ho ovšem tohle strašení u jeho příznivců nijak nepoškodilo a ani tak nebylo míněno. Stejně jako u Zemanova tvrzení, že Drahoš zaplaví zemi migranty nebo u Babišovy snahy stavět se do role obránce míru a vymezit se tak vůči Pavlovi, tu šlo o aktivizaci nových voličů pro druhé kolo. Což se po pravdě vždy lépe daří negativními a nikoli pozitivními slogany. Zemanovi a Pellegrinimu to zafungovalo, Babišovi nikoli.
Co se týká nově zvoleného prezidenta Slovenské republiky, pro něj šlo o klíčový moment. Voliči, na něž tím mířil, buď v prvním kole hlasovali primárně pro Štefana Harabina, nebo nešli k urnám vůbec. Včetně mnohých příznivců Ficova SMERu. Vládní tábor si rozehrání tématu „války a míru“ vyhodnotil jako nejlepší způsob, jak v čase několika dní mobilizovat velké množství voličů.
Byť Pellegriniho v Česku mnozí líčili jako agenta Kremlu, nacionalisté naopak neviděli moc rozdíl mezi ním a Korčokem. Za „zrádce“ Slovenska měli oba. Fico tyto voliče zdvihnul mimo jiné proslovem, v němž řekl, že předseda parlamentu není ideální kandidát, ale představuje „menší zlo“.
Podobně se k tomu stavěli předseda koaliční Slovenské národní strany Andrej Danko či Štefan Harabin. Ano, toho lze označit ze exponenta ruských zájmů. Kdyby do druhého kola postoupil on, pak – a jedině pak – by byl důvod bít na poplach.
