KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Drzost. Arogance. Nehoráznost. To jsou slova, která mě napadají nad požadavky agrární lobby. Ty hlavní lze shrnout do tří krátkých sloganů: méně daní, méně odvodů, více dotací. Že kvůli jejich prosazení hodlají vyjet do Prahy a dalších měst dělat nepořádek, je nepříjemnost navíc. Především by jim však vláda neměla ustupovat, a to z důvodů ekonomických, politických i mravních.
Jak vůbec máme rozumět všem těm protestům, blokádám a promenádám traktorů, které navazují jedna na druhou? Co vlastně zemědělci chtějí? Koho zastupují? Proč na splnění svých ultimát nemají nárok? Rozeberme si to popořadě.
Není až tak snadné vyznat se v tom, co zástupci agrárního sektoru chtějí a kteří vlastně právě demonstrují. První „jízda traktorů na Prahu“ dopadla debaklem a ostudou.
Ukázalo se, že těch pár sedláků, kteří se k této akci připojili, skočilo na špek politickým hochštaplerům Jandejskovi, Dufkovi a Rajchlovi, kterým nezáleží na zemědělství, ale mají vlastní politické ambice. Proto se od nich distancovali, sedli na traktory a odjeli domů už první odpoledne, místo aby zůstali po plánované tři dny.
Dále si této izolované akce netřeba všímat. Podstatnější bylo vystoupení profesních komor a svazů o pár dní později. To se nekonalo v Praze, ale na hranicích a cílem bylo jednak zabránit dovozům levného ukrajinského obilí, jednak (a to hlavně) poukázat na problémy, které (nejen) zemědělství způsobuje Zelený úděl.
Klimatická politika Evropské unie přináší nadbytečnou byrokracii, regulace, zákazy fosilních hnojiv, omezování plochy obdělávané půdy. To vše omezuje produkci, zvyšuje náklady a ohrožuje zisky.
V tomto jediném případě byli všichni jednotní. Agrární komora, Zemědělský svaz i Asociace soukromého zemědělství do toho šly společně. A dá se říci, že měly na své straně kabinet. Ministr zemědělství s nimi nejen vyjednával, ale slíbil, že bude za změny Green Dealu bojovat v EU.
V té chvíli se zdálo, že všechno skončí a nastane když ne mír, tak alespoň příměří. Nespokojený byl vlastně jen jediný člověk: Andrej Babiš. Ten začal se svým hnutím tvrdit, že správně by protesty neměly mířit na Brusel, ale na Prahu.
Předsedovi ANO muselo udělat radost, že ho profesní organizace poslechly. Ostatně jde o „jeho“ krevní skupinu, rozhodující slovo v Agrární komoře i Zemědělském svazu (jež jsou personálně propojené) mají agrobaroni.
Celý byznys od osiva, přes hnojiva, produkci potravin až k jeho zpracování a skladování má pod palcem pár velkých holdingů, z nichž je Agrofert ten nejdůležitější. Původně Andrej Babiš vsadil na Zdeňka Jandejska, majitele velké skupiny Rabbit. Ale jak řečeno, tento „výstřel“ selhal.
Nyní se zdá, že ANO má od velkých hráčů nabito lépe. Ti najednou zapomněli na to, co chtěli původně a přišli s jinými prioritami, které se určitě Babišovi zamlouvají, a to jak v jeho roli agrobarona, tak opozičního lídra.
Nejdůležitější požadavky jsou tři. Vláda má zaměstnavatelům v zemědělství snížit sociální pojistné, osvobodit od daní dotace získávané z Evropské unie a maximalizovat dotace z domácích zdrojů. Co mají tyto nároky společného? Modří už vědí: všechno by to zaplatil český daňový poplatník.
