Earvin Magic Johnson: Muž, který naplnil svůj „americký sen“ a stal se ikonou nejen ve sportu

V celých dlouhých dějinách olympijských her a světového sportu obecně nebylo mnoho tak velkých událostí jako účast amerického basketbalového týmu (tzv. „tým snů“ – American Dream Team), složeného z nejlepších profesionálů NBA (National Basketball Association) na letních olympijských hrách v Barceloně v létě 1992. 

Po všech stránkách (sportovní, finanční atd.) úspěšné hry, spojené neodmyslitelně, mimo jiné, s písničkou rok předtím zesnulého zpěváka Freddieho Mercuryho z kapely Queen a sopranistky Montserrat Caballé, byly – svým způsobem – vrcholem kariéry dlouholetého předsedy MOV Juana Antonia Samaranche (1920–2010; prezidentem v letech 1980–2001), který otvíral k olympismu dveře i profesionálům, neboť pochopil, že rozdíl mezi nimi a tzv. amatéry většinou neexistuje a že vyloučení prvních z her škodí olympijskému hnutí i sportu jako celku.

Především díky Samaranchovi mohli do Barcelony přijet i američtí basketbaloví kouzelníci včetně Magica Johnsona. Diváci přímo v Barceloně i u televizních obrazovek na celém světě byli brilantními, téměř „nadpozemskými“ výkony hvězd NBA v čele s Johnsonem doslova uchváceni, a nebylo se co divit. 

Američané suverénně porazili všechny soupeře, ve finále skvělé Chorvaty, průměrně o neuvěřitelných 44 bodů, získali olympijské zlato a nehynoucí slávu a obdiv. 

Magic si toho, že mohl být na závěr kariéry členem hvězdného týmu, nesmírně vážil, a je dobře, že tuto šanci dostal. Bylo tomu tak tím spíš, že poté, co v roce 1991 ukončil kariéru kvůli pozitivnímu testu na HIV, jež způsobuje nemoc AIDS, se mu nevydařily dva pokusy o návrat do NBA, mimo jiné proto, že proti jeho přítomnosti na palubovce protestovali hráči, obávající se v kontaktním sportu možného nakažení. 

Na barcelonské olympiádě si ale všechno Magic vynahradil a potvrdil tím svoji sportovní nesmrtelnost. Mnozí sportovní novináři označují American Dream Team z roku 1992 za vůbec nejlepší „mančaft“ v dějinách bez ohledu na to, o jaké sportovní odvětví se jedná.

Budoucí basketbalová Star, Earvin Magic Johnson. Jr. (* 1959) přišel na svět v početné rodině (šest sourozenců a tři polo-sourozenci z předchozího otcova manželství) dělníka v automobilové továrně General Motors a školní vrátné z michiganského Lansingu.

Oba rodiče si velmi zakládali na pracovitosti, na plnění svých povinností, na zbožnosti (zejména matka) a na poctivosti, což byly vlastnosti, které Earvina během dětství a dospívání zásadně formovaly. Podobně tomu bylo se zájmem o basketbal, do něhož se zamiloval už jako kluk. 

Earvinovými prvními idoly a vzory nebyl nikdo jiný než jedenáctinásobný šampion NBA v dresu Boston Celtics ze druhé poloviny padesátých a ze šedesátých let William Felton „Bill“ Russell (1934–2022) a Vernon Earl Monroe (* 1944) z Baltimore Bullets a z New York Knicks. 

Láska k basketbalu byla u Earvina pochopitelná, věnovali se mu totiž oba rodiče – jak jeho otec, který jej i trénoval a učil jej různé technické fígly, tak matka.

Na střední škole, lansingské Everett High School, měl Johnson problémy se zastřeným i s neskrývaným rasismem, v basketbalovém týmu se vzhledem ke svému talentu ale přesto uplatnil. 

Již v patnácti letech jej fanoušci poprvé nazvali Magic a když školu opouštěl, byl pokládán za jednoznačně nejlepšího hráče v její historii. Na University of Michigan, kterou si vybral, třebaže měl vzhledem k talentu možnost nastoupit na lepší školy, aby byl co nejblíže domovu, hrál Johnson za tamní Michigan State Spartans men’s basketball team a situace se v zásadě opakovala. 

Proto nebylo divu, že byl roku 1979 draftován na prvním místě a že si jej vybrali manažeři hvězdného kalifornského týmu Los Angeles Lakers. Cesta ke hvězdám byla pro Magica otevřená.

V galaktické NBA se stal Earvin Magic Johnson jednou z největších hvězd své doby (1979–1991 a 1996) i celé její historie, přičemž v ní nikdy nehrál za jiný tým než za Lakers (které miluje například herecká super star Jack Nicholson). 

Pět vítězství v play off v letech 1980, 1982, 1985, 1987 a 1988, trojí jmenování nejužitečnějším hráčem NBA (MVP; 1987, 1989 a 1990), nemluvě o spoustě ligových rekordů, hovoří za všechno. 

K Johnsonově americké a celosvětové slávě a k jeho bez přehánění kultu nepochybně přispělo i to, že basketbal je, třeba na rozdíl od amerického fotbalu, o hokeji nemluvě, globální sport, rezonující ve všech částech planety a ve všech vrstvách společnosti.

Již zmíněný pozitivní test na HIV, o němž se dozvěděl po pravidelné lékařské prohlídce před začátkem sezóny 1991–1992, znamenal pro Magica Johnsona naprostý šok a to tím spíš, že na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století bylo na nemocné AIDS pohlíženo se značným despektem (mimo jiné jako na „nemoc homosexuálů“ a „lidí na okraji společnosti“).

A také se strachem z nákazy, jak ukázal vynikající film Philadelphia (Philadelphia) režiséra Jonathana Demmeho (režisér legendárního Mlčení jehňátek) z roku 1993 s Tomem Hanksem v hlavní roli a s nezapomenutelnou písničkou Bruce Springsteena (Streets of Philadelphia). 

Vzhledem ke statečnosti, s níž Magic se svou nemocí, respektive se svým osudem bojoval a dosud bojuje (boji proti HIV/AIDS fakticky zasvětil svůj post-sportovní život), jej učinil inspirativním nejen pro sportovce, ale pro všechny lidi, kteří mají podobné (nejen) zdravotní problémy a snaží se s nimi nějakým způsobem vyrovnat.

Podle mnoha lidí ve Spojených státech amerických i na celém světě, ať už šlo o politiky, umělce, sportovce, novináře a vůbec celebrity všeho druhu, o „obyčejných lidech“ nemluvě, bylo to, co Magic Johnson udělal při propagaci prevence AIDS a při pomoci nemocným nejen, pokud šlo/jde o AIDS, dokonce mnohem důležitější než jeho hvězdná sportovní kariéra, a to je co říct.

V čase před dvojím návratem (jako kouč Lakers roku 1994 a jako hráč téhož týmu roku 1996) do NBA byl Magic, jenž se v roce 2011 v rozhovoru pro Los Angeles Times vyjádřil, že kdyby o nemoci v době, kdy dočasně skončil, věděl tolik, co o ní ví nyní, nikdy by na kariéru profesionálního sportovce nerezignoval, velmi aktivní. 

Mimo jiné napsal knížku o bezpečném sexu, pracoval jako komentátor pro televizní a rozhlasovou stanici NBC, s bývalými spoluhráči z college a z NBA podnikl charitativní turné po Asii, Austrálii a Novém Zélandu. 

Již od poloviny osmdesátých let pořádal každoročně taktéž charitativní akci s názvem A Midsummer Night’s Magic, jež spadala do aktivit nadace Magic Johnson Foundation.

Kdybychom měli vypsat všechny činnosti, jimž se Magic Johnson během své sportovní kariéry a zejména po ní věnoval, byl by dnešní díl našeho seriálu téměř nekonečný. 

Jednu věc bychom ale rádi vypíchli nad ostatní: snad žádný jiný sportovec (možná s výjimkou Muhammada Aliho a sester Williamsových) nepřivedl ke sportu tolik afroamerických kluků a holek, čímž je i mnohé jejich rodiny zachránil před smutným osudem v ghettech velkých i menších měst. 

Já osobně (MK) jsem o tom mluvil s lidmi v newyorském Bronxu letos na jaře a byla to pro mě zkušenost jako málokterá. Tak díky za to, milý Magicu, že sis splnil nejen svůj „americký sen“, ale že se ho snažíš přibližovat i jiným.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.