Playboy a prorok svobody: Hugh Marston Hefner a všechna (nejen) „americká krása“

Trojice slavných Armstrongů: muzikant Louis, astronaut Neil a cyklista Lance; gangster Benjamin „Bugsy“ Siegel; český rodák, starosta Chicaga Antonín Josef Čermák/Cermak; legenda amerického filmu Walt Disney; Amelia Mary Earhartová, první žena, která přeletěla Atlantik; a boxerský šampión v těžké váze George Foreman – takoví byli dosavadní hrdinové a v některých případech i démoni Ameriky, které jsme Vám představili v předchozích dílech našeho seriálu. 

Tím dnešním bude muž, jenž byl několik desetiletí spojovaný s nejkrásnějšími ženami světa – a to prostřednictvím časopisu a impéria, které založil v padesátých letech minulého století pod jménem Playboy. 

Hugh Marston Hefner byl mnoho let jedním z hrdinů převážně mužské (byť nikoli výhradně) Ameriky. Tak se na jeho pozoruhodný životní příběh pojďme dnes podívat podrobněji.

Podobné vzpomínky mají mnozí muži našeho věku. Já sám (*1965) si dodnes pamatuji, jak mi kamarád – po vysněné cestě na Západ, do britského Londýna, někdy v první polovině osmdesátých let minulého století – přivezl dvě čísla časopisu Playboy. 

Nešlo přirozeně pouze o fotografie více či spíše méně oblečených i zcela nahých krásných dívek a žen, ale také – ve srovnání s ubohými poměry v husákovském a jakešovském Československu zvlášť – o zajímavé čtení, výtečné dlouhé rozhovory s inspirativními lidmi a – především – o „vůni Západu“, svobodné společnosti, kapitalismu s nádechem nedostupné exotiky a erotiky. Luxusu, který si u nás, navíc v tak trochu kašírované a usmolené formě, dopřávali hlavně veksláci, estébáci a komunističtí prominenti. Hnusní lidi a hnusná doba, která je už naštěstí dávno pryč.

O několik let později, konkrétně v červenci 1986, jsme si s kamarády několik Playboyů koupili sami při cestě do Maďarska na nezapomenutelný (protože jediný za „železnou oponou“) koncert skupiny Queen v Budapešti, kde bylo na sklonku kádárovského režimu možné sehnat to, o čem se nám u nás ani nesnilo.

Domů jsme jich ale dovezli jenom polovinu, protože jsme ve vlaku na hranicích museli uplatit mladičkého, ještě uhrovatého slovenského celníka, který nám dělal těžkosti kvůli tomu, že si vezeme domů „zakázaný tovar“. 

Dodnes jej vidím, jak neví, kam si časopisy schovat, až si je nakonec se šťastným výrazem v obličeji nacpal pod košili, utáhl pásek a zapnul si nepadnoucí uniformu... Ano, i takové byly „kulisy“ našeho mládí...

Muž, který měl Playboy tak říkajíc „na svědomí“, již zmíněný Hugh Marston Hefner (1926–2017), se narodil v Chicagu v dubnu 1926, tedy v době, kdy vrcholila divoká Roaring Twenties, „doba, která řvala“, a kdy v Chicagu vládl gangster italského původu Al Capone. 

Hughův rodinný původ nijak nenasvědčoval tomu, co jej v životě čeká. Jeho otec Glenn Lucius byl účetní, což není zrovna inspirativní a vzrušující povolání (alespoň pro velkou většinu lidí ne), maminka Grace Caroline, za svobodna Swansonová, což naznačuje švédský původ, se živila jako učitelka. Rodina byla ve všech ohledech konzervativní a spořádaná, jak se v té době na solidní občany ze Středozápadu USA slušelo.

Ani vojenská služba v letech 1944–1946, tedy v závěrečné fázi druhé světové války a po jejím skončení, během níž psal pro vojenský časopis, ani následná studijní léta University of Illinois Urbana-Champaign – jež v roce 1949 zakončil bakalářským titulem z psychologie a úspěšnou atestací z kreativního psaní – nijak nenaznačovala, že by Hugh Hefner měl být v budoucnu v něčem výjimečný. 

„Cosi“ v něm ale zjevně bylo a někteří lidé to nepochybně vycítili. Na počátku roku 1952 začal psát z nedostatku jiných příležitostí pro časopis Esquire, což jej ovšem příliš neuspokojovalo, a proto si vzal v roce 1953 půjčku, aby mohl založit nakladatelství vlastní s názvem HMH (iniciály jeho jména). Přítele Eldona Sellerse pak pověřil, aby našel investory (včetně Hefnerových rodinných příslušníků), díky nimž mohl založit časopis Playboy.

Možných názvů časopisu byla na začátku tehdy ve hře celá řada – například Bachelor, Gentleman nebo Sir, s vítězným titulem Playboy nakonec přišel Eldon Sellers. První číslo vyšlo v prosinci 1953 s herečkou Marilyn Monroe (1926–1962) na titulní straně. Budoucí legenda, exkluzivní časopis pro pány, byla na světě. 

Vtipné je, že se Hugh Hefner s Marilyn Monroe před vydáním časopisu nikdy nepotkali; snímky pocházely z kalendáře na rok 1949, které herečka nafotila pod pseudonymem. Časopis byl v eisenhowerovských konzervativních padesátých letech hodně odvážný, fotografie bez přehánění skvělé a texty zajímavé, takže se náklad, necelých čtyřiapadesát tisíc výtisků, každý po padesáti centech, k Hefnerově radosti během několika týdnů vyprodal. A jenom mimochodem, dnes se první číslo Playboye v pěkném, nepoškozeném stavu, prodává až za pět tisíc dolarů...

Sláva časopisu s každým dalším číslem rostla, stejně jako náklad a počet předplatitelů. Bylo tomu tak jednak díky půvabným modelkám (tzv. Playmates of the Month) i těm dalším, jednak díky mimořádně atraktivním textům v časech, kdy se takové články v časopisech ještě četly. 

Například od března do května 1954 vycházel v Playboyi na pokračování román Raye Douglase Bradburyho (1920–2012) 451 stupňů Fahrenheita (Fahrenheit 451), jehož první knižní vydání, paperback, vyšlo v roce 1953 a který v roce 1966 kongeniálně zfilmoval francouzský režisér François Truffaut (1932–1984).