KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Tento text je ryze spekulativní. Předpokládá, že koalice SPOLU nebude mít po příštích volbách dost mandátů, aby znovu vládla s Piráty a Starosty. Pak by se rozhodujícím činitelem na politické scéně stalo hnutí ANO. Jak se v takovém případě tato „bohatá nevěsta“ zachová? Zvolí „sňatek z rozumu“, nebo spíš, když ne koalici z lásky, tak z nenávisti?
Možnost opakování současné vlády není mrtvá. Kdyby však volby byly zítra, existovaly by dvě možnosti, jak sestavit většinu, obě za dominantní účasti hnutí ANO. To by ho mohlo dát dohromady buď s SPD, nebo s někým z pětikoalice. Sotva by šlo o Piráty. O něco pravděpodobnější je STAN, ovšem největší logiku v takovém případě dává spojenectví se SPOLU.
Tyto dvě možnosti rozeberu v závěru. Začnu tím, jakým směrem vůbec Babišovo hnutí (za)míří, zda k radikálům, nebo k umírněným, což je ta hlavní otázka.
Takže jak: salon, nebo putyka? Zatím je jasné pouze jedno. Hnutí ANO dělá maximum pro to, aby se skutečně stalo onou „bohatou nevěstou“, která už v žádném případě nezůstane sedět v koutě a naopak si sama vybere nápadníka.
K tomu užívá dvě strategie. Jednak se snaží co nejostřejší rétorikou pohybující se někdy až na hraně extremismu „vysát“ hlasy SPD, případně těch, pro které je Tomio Okamura ještě málo radikální, jednak usiluje o rozbití koalice SPOLU.
V politické strategii se těmto metodám říká „získat“ a „naštvat“. Snažíte se přitáhnout voliče, kteří nejsou vaši, ale jsou „oslovitelní“. A ty, kteří vám nikdy hlasy nedají a naopak patří do tábora soupeře, se snažíte odradit, aby vůbec nepřišli k urnám.
K tomu přistupuje standardní dlouhodobá práce, již lze pojmenovat slovem „udržet“. Musíte opečovávat kmenový elektorát, což v případě Babiše znamená držet se populismu (viz reforma penzí) a všechny kolem obviňovat ze zkorumpovanosti (Dozimetr, kampelička).
To poslední nechme být, metody Babišova PR jsou tak únavně známé a v zásadě neměnné, že nestojí za další rozbor. Zajímavé je, jak v tomto volebním období ANO aplikuje ony poučky, že když chcete vyhrát, musíte sám expandovat a soupeři pokud možno rozbít to, co už má. Což hnutí činí i za cenu, že tím rozčiluje oba hypotetické koaliční partnery, tedy jak SPD, tak SPOLU. Avšak marná sláva, k dispozici není neomezený počet voličů.
Větším potenciálním problémem je pro ANO vcelku reálná možnost, že konzervativce, kteří už nyní spojení s ním odmítají, odradí úplně a ti nebudou ochotni usednout s ním v jedné vládě ani za tu cenu, že je zastoupí SPD.
Ta naopak celou dobu dává najevo vstřícnost. Přestože Andrej Babiš jí účinně brání v růstu a zatímco sám jde poslední rok nahoru, Tomio Okamuru udržuje pod „skleněným stropem“ deseti procent. Jenomže ten ví, že ANO je jeho jediným výtahem k moci a že má kvůli němu méně voličů, ho zase tak netrápí.
Tento „politický podnikatel“ se snaží dostat do vlády už od roku 2013, kdy poprvé pronikl do Sněmovny, tehdy s hnutím Úsvit. Překazil mu to Bohuslav Sobotka, který do koalice přemluvil lidovce Pavla Bělobrádka, místo Babišem preferovaného Okamury.
Pokus vystřídat KDU-ČSL během volebního období pak zkrachoval na tom, že se proti tomu vzbouřili jeho vlastní poslanci. V roce 2017 se mu povedlo stát se součástí vládního uspořádání, ale přímo do kabinetu nepronikl. Stal se aspoň místopředsedou dolní komory.
Splní se Okamurovy vládní ambice na potřetí? Dělá pro to (téměř) vše. Představuje nestranické odborníky, kteří jsou sice radikální, leč přeci jen nejsou považováni za úplné extremisty. Ustupuje z jednoznačných požadavků na vystoupení z Evropské unie a NATO.
Hnutí ANO ovšem tohle nestačí, požaduje, aby se jich vzdal úplně a přijal euroatlantickou orientaci. Na druhé straně už si neklade žádné další podmínky. Neboli dává tím SPD jasný návod, v jakém případě bude přijatelným partnerem.
Zde je třeba říci, že v ANO je hodně významných politiků, kteří zcela autenticky nechtějí vládnout s SPD za žádných podmínek. Otázka zní, kdo o tom bude v konečné fázi rozhodovat. Byť je pravdou, že už po volbách v roce 2017 dali poslanci Babišovi jasně najevo odpor k tomu, aby vzal Okamuru do vlády.
Momentálně platí, že toto spojení není v hnutí preferované, ale také není vyloučené. V každém případě neexistuje žádná překážka na straně SPD. Ta pokud dostane „nabídku k sňatku“, přijme ji okamžitě.
