Martin Schmarcz: Co bych dělal, kdybych byl Andrej Babiš (jako že nejsem)?

Začnu tím, které všechny problémy by se tím pro předsedu ANO vyřešily jedním rázem: Za prvé už by nebyl vydíratelný ze strany SPD a (hlavně) Motoristů kvůli vydání k trestnímu stíhání. Neboť jediným myslitelným důvodem, proč by po čtvrté nechtěl být zbaven imunity, když mu to třikrát nevadilo, je obava, že případně pravomocné odsouzení za úmyslný trestný čin by mu zabránilo či přinejmenším hodně komplikovalo být premiérem.

Za druhé – nemusel by řešit, co s Agrofertem, který ztratí nárok na domácí i evropské dotace a veřejné zakázky, když se jeho majitel stane členem vlády. (Co s ním vlastně chce dělat, zatím ani nevíme.) Na poslance se tato část zákona o střetu zájmů nevztahuje.

Za třetí by se hnutí ANO uvolnily ruce hledat širší podporu,než jen u SPD a Motoristů, kteří – co si budeme říkat – nejsou vysněnými spojenci, leč parťáky z nouze. S někým jiným v čele kabinetu by se poněkud ulámaly hroty vzájemné nenávisti (jakkoli nyní politici končící vlády tvrdí, že hnutí je pro ně nepřijatelné jako tak, neboť je celé synonymem Babiše).

Za čtvrté – jeho autorita by se nijak neoslabila, ale spíše posílila, protože nadále by záleželo jen na jeho vůli, kdo za ANO povede vládu. Tento model se osvědčil Jarosławu Kaczyńskému, který je stále nezpochybnitelným vůdcem polského Práva a spravedlnosti, a nemusí kvůli tomu nutně sedět v kabinetu (byť nakonec v něm byl).

O co by naopak Andrej Babiš přišel? O satisfakci. On je evidentně hnán snem, že se znovu vrátí do čela vlády, což se po přerušení a odchodu do opozice nikdy nikomu nepovedlo. A těší se zejména na prestiž, již přináší reprezentace České republiky v zahraničí.

Upřímně řečeno, jiné zaznamenáníhodné nevýhody nevidím (možná je vidí sám Andrej Babiš). Ale co ho naopak čeká, když si přes veškerá protivenství prosadí koalici s SPD a Motoristy?

Především vůbec není jisté, zda taková sestava vydrží. Hnutí ANO si věší na nohu dvě koule v podobě radikálních „pytlů blech“. Potíže se projevují již nyní, kdy není Babiš ani pověřen sestavením vlády, natož jmenován premiérem. 

Povedlo se nějak vyžehlit nehorázné tvrzení Tomio Okamury, který chtěl odvolat policejního prezidenta jako „trest“ za své stíhání. Ale Motoristé se chovají jako raketýři tvrdě vymáhající výpalné…

Každému je jasné, že Filip Turek nemůže být ministrem (včetně stranického „guru“ Václava Klause). Ale Petr Macinka to pořád ne a ne uznat. Můžeme se jen domýšlet, že vyhrožuje vydáním Andreje Babiše k trestnímu stíhání. 

Jenže i kdyby přeci jen předseda ANO donesl jméno čestného prezidenta Motoristů na Hrad, hlava státu ho s pravděpodobností blízkou jistotě vetuje. Půjde pak tato strana do vlády, nebo se urazí a zmizí? Těžko říct.

O kolik lepší by byla pozice vítěze voleb, kdyby prostě řekl: Berte, nebo nechte ležet, já se klidně nechám vydat a na postu předsedy vlády nijak nelpím. Kdyby „motorky“ dál trucovaly, pravděpodobně by hnutí ANO mohlo vyjednat toleranci pro svůj jednobarevný kabinet, kdy by poslanci bývalých vládních stran odešli ze sálu, tím snížili kvórum a umožnili osmdesáti zákonodárcům vítězného hnutí, aby dali důvěru své vládě sami.

Taková dohoda by mohla obsahovat závazek investovat do obrany, podporovat Ukrajinu, odporovat Rusku a zachovat nezávislost orgánů činných v trestním řízení a médií. Což jsou požadavky prezidenta Petra Pavla, které znamenají udržení zahraničně bezpečnostní linie, západní orientace země a polistopadové liberální demokracie. SPOLU ani nic jiného v kampani nenabízela, takže by de facto splnila všechny své sliby i z opozice.

Šlo by o win-win řešení, kdy by ANO mělo svou vládu bez nevítaných přívažků a republika by zůstala v bezpečí, za což by si mohly připsat zásluhu rovněž strany končící vlády.

Další problém pro Babiše představuje samotné zachování imunity. Taková „koalice nevydaných“ (protože Okamura chce zabránit svému stíhání stůj co stůj) by od počátku měla mizernou pověst. Hrozily by jí masové demonstrace a kvůli v Evropě nevítaným partnerům rovněž jistá ostrakizace ze strany Unie. Nemluvě o tom, že pokud v kauze Čapí hnízdo odsoudí Janu Nagyovou, jíž je kladeno za vinu totéž co předsedovi ANO, padne stín i na něj.

Kdyby se naopak nechal vydat, ukázal by se před voliči jako hrdina – a riskoval maximálně podmínku. Kdyby neměl vládní funkci, neznamenalo by to žádné další konsekvence (sotva by kvůli tomu ANO přišlo o preference). Nakonec by mohl být premiérem jen do pravomocného rozsudku (pokud by pro něj byl negativní), aby se mu dostalo kýžené satisfakce, a pak odejít středem jako „státník, který klade Českou republiku na první místo“, tedy i nad své ambice.

Co myslíte, nemá to, co píšu, docela logiku? Jistě, není to na mně, nejmenuji se Andrej Babiš a nevyhrál jsem volby. Kdybych však byl jeho poradcem, tak přesně toto bych se mu snažil sdělit (i s rizikem že přijdu o místo). 

Protože já určitě mám Česko na prvním místě. A stejně tak jsem vždy byl loajální ke svým politickým šéfům a nyní věřím, že vzdát se přímého vedení vlády je pro předsedu ANO v této chvíli nejlepším ze všech špatných řešení.

Jsem si jist, že se svou buldočí povahou Andrej Babiš překážky zdolá a usedne v čele stolu v bývalé kapli Strakovy akademie. Zda mu to za to opravdu stojí, to si musí zhodnotit on sám.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.