Z kraje příštího roku nás čeká další volební klání: v historicky druhé přímé volbě prezidenta rozhodneme o tom, zda Miloš Zeman obhájí svůj mandát na Hradě. Podle všech předvolebních šetření lze stávajícího prezidenta označit za jasného favorita. Základní otázka tak zní: kdo, pokud vůbec, může Zemana v lednové dvoukolové volbě ohrozit.
Právě v tomto bodě tkví základní rozdíl letošních voleb oproti těm minulým. Přestože byl Zeman touto dobou i tehdy favoritem, ani zdaleka neměl pozici tak pevnou. Důvodů je několik. Tím prvním a základním je fakt, že svůj mandát obhajuje. „Úřadující prezident mívá v přímých volbách většinou velkou šanci mandát obhájit, v tom není stávající česká situace nijak netypická, ale naopak typická. Hlava státu je díky výkonu své funkce viditelná, což je pochopitelně velký bonus pro znovuzvolení,“ vysvětluje rozhovoru pro INFO.CZ politolog Lubomír Kopeček, který o Zemanovi vydal nedávno politickou biografii.
Avšak silná výchozí pozice stávajícího prezidenta má příčin několik. Nahrává mu do velké míry také politická dynamika související s výsledkem podzimních sněmovních voleb. Na první pohled také zaujme, kterak letos dávají od prezidentské volby ruce pryč všechny politické strany. O jejich aktuální kondici a schopnosti generovat kádry nevypovídá nic tak přesvědčivě jako to, že ani jedna nebyla schopna vygenerovat relevantního protikandidáta. A dále: zatímco ČSSD tehdy poslala do voleb Jiřího Diesntbiera, letos nemá Zeman na levici konkurenci. A tak zatímco za ním půjdou hlasy levicových voličů, na pravici se budou tříštit mezi několik uchazečů o Hrad.
V jeho prospěch hovoří také atmosféra ve společnosti a posilující konfliktní linie centrum vs. periferie. Zeman se ostatně doslova vyžívá v roli politika, který si cíleně utahuje z rozličných elit a přiživuje tak konflikt, ze kterého vychází jako zástupce „obyčejného“ lidu. „Když kandidoval poprvé, vymezoval se proti tehdejší pravo-středové vládě a využíval všeobecnou nespokojenost s politikou. Později místo toho využil karty kulturního a bezpečnostního ohrožení nebo protielitářské mobilizace, čímž dokázal řešit své problémy s propadem důvěry,“ vysvětluje Kopeček.
