Audioverze
„Ideálně postavu vandráka, ta mne charakterizuje nejlépe,“ odpověděl Jiří Sádlo na dotaz, jaký motiv by chtěl mít vyřezaný na svém náhrobku. V severorumunské obci Săpânța, na úpatí Karpat se nachází proslulý Veselý hřbitov. Místní řezbář každému, kdo opustil tento svět, zhotoví dřevěný náhrobek s motivem, který jej v životě charakterizoval nejlépe, např. sadař, taxikář, účetní, opilec, vdovec, pastýř, řidič atd. Jiří Sádlo by logicky chtěl mít vandráka, protože jako botanik, specializující se na fytocenologii (nauka zkoumající rostlinné formace světa), je vandrákem doslova.
A o vandrování světem, nejen rostlin, jsme se v podcastu bavili. O tom, proč ho vždy lákalo poznávat východ spíše než západ, proč už Balkán není co kdysi, jaká je příroda Severní Koreje, proč lze snáze porozumět korejským rostlinným společenstvím než tamějšímu lidskému světu, o tom, jak se bolševník velkolepý naučil v českém pohraničí vítězit, co si myslí o firmách prodávající semínka lučních rostlin a zvláště o tom, proč naše krajina potřebuje obyčejný jetel.
Protože oba máme rádi bylinné výluhy v alkoholu a víme, že pálenka je univerzální jazyk, který navíc jazyk rozvazuje, v průběhu podcastu jsme ochutnali i karpatskou hořkou, kterou z 99 druhů bylin vyrábějí řádové sestry v rumunském klášteře Ramet.
Následně jsme probrali, proč je při ochraně přírody, zvláště při ochraně živočišných druhů důležité dávat zvířatům „večerníčkovské“ jméno a tento poznatek botanik i básník Jiří Sádlo doplnil recitováním skvělé básně o netopýrovi.
V podcastu jsme také rozebrali problematiku bezzásahovosti, proč má Jiří Sádlo rád některá golfová hřiště, jak je důležitý pro obnovu krajiny požár, proč nemá rád slovo klimatická krize, že legenda o příchodu praotce Čecha do neosídlené krajiny je legrační ironie a že stejně ironická je i legenda o rezervaci Soos u Františkových Lázní jako o původním biotopu. „Biotop to je, krásný také je, ale je to sprostý antropogenní biotop,“ říká charismatický botanik, vegetační ekolog, kvartérní paleoekolog, který napravuje mnohé, nejen botanické omyly.
Například ten o šeřících a sovětských vojácích na tancích při vjezdu do Prahy 9. května 1945. „Ten den šeříky ještě nekvetly, vojáci dostávali březové ratolesti. Šeříky tehdy rozkvetly až pár dní po konci války, ty fotky s nimi jsou tedy staršího data.“
Dozvíte se také, jaký vliv mají vztahy mezi pražskými vdovami na biodiverzitu na pražských Olšanských hřbitovech, jak se daří v Česku invazivním rostlinám, které Jiří Sádlo nazývá zdrhavými potvorami, že by někdy bylo potřeba dát přes budku blbcům, co si na trampy jenom hrají, stejně jako kazisvětům, kteří skutečným trampům hází vidle do jejich života a další sarkastické postřehy od botanického vandráka, uznávaného vědce a chváleného učitele.
