Česká advokátní komora (ČAK) si bude letos na podzim volit nové vedení. O posty v představenstvu se uchází s vlastním programem čtyři uskupení – Kandidátka 21 a platforma Moderní advokacie, která je její součástí, dále Otevřená advokacie a Komora 2.0. INFO.CZ přináší první díl ze série rozhovorů s jejich zástupci. Jak by měla komora fungovat, hospodařit a komunikovat? Jak velkým tématem je digitalizace nebo boj s vinkláři? A která témata kandidáty spojují, či rozdělují? Na třiadvacet otázek, které jsou pro všechna uskupení stejné, odpovídá Tomáš Sokol z Kandidátky 21.
Kandidátka 21 neboli společná kandidátní listina schválená představenstvem České advokátní komory je uskupením jednadvaceti advokátů, které současné představenstvo vyzvalo ke kandidatuře. Právě to bylo nedávno kritizováno jako střet zájmů. Advokáti v představenstvu totiž hlasovali sami pro sebe. „Vnímám to jako nesmyslnou a hloupou předvolební bublinu. Navíc i další důkaz neznalosti práva od namítajících,“ odpovídá za Kandidátku 21 Tomáš Sokol. Tvrdí také, že programy volebních platforem připomínají, někdy víc, někdy míň, programy politických stran před parlamentními nebo obecními volbami. „Tedy ve stylu, co uděláme, když nás zvolíte. Jenže v advokacii to tak nemůže fungovat,“ dodává.
Co je podle vás hlavním cílem působení představenstva České advokátní komory?
Cíl je jasný. Především zajistit, aby Česká advokátní komora řádně fungovala jako orgán veřejné správy, a tím zajišťovat a chránit nezávislost advokacie. Dále pak prosazovat zájmy advokátů například při tvorbě zákonů nebo podzákonných norem. Viz třeba výsledek dlouhodobého tlaku na změnu advokátního tarifu. Samozřejmě je cílem i řízení komory jako samosprávného subjektu adekvátně potřebám advokátů, případně rozhodnutí sněmu.
V čem je podle vás dnes ČAK moderní a v čem naopak za „moderními komorami“ ve vašem pojetí zaostává?
Neřekl bych, že se nějak zásadně liší od srovnatelných evropských komor. Českou advokátní komoru tvoří přes 13 tisíc advokátů v rozličném stadiu modernosti. Komora je moderní přesně podle toho, jak jsou moderní advokáti. Aniž bych se pokoušel definovat, co lze v činnosti komory považovat za moderní a co ne, zatím nevím o konkrétních výtkách nemodernosti. Řeči ve stylu, že je třeba jít jiným směrem, nebo být moderní a podobně, jak občas v poslední době zaslechnu, jsou o ničem. Ale uvidíme na sněmu, který jediný rozhoduje o zásadních otázkách.
