Chytrých vizionářů je na světě velké množství. Lidí, kteří by své vize – ostatními považované za nerealizovatelné – dotáhli do konce, jen hrstka. Martin Tolar je bez přehánění jedním z nich. Je před dokončením vývoje léku na Alzheimerovu nemoc. Pokud proběhne úspěšně cílem tohoto závodu, ve kterém ti největší bezvýsledně utratili těžko představitelných 600 miliard dolarů a nakonec vzdali před cílem, přinese světu lék na dosud zcela nevyléčitelnou nemoc postihující desítky a v blízké budoucnosti stovky milionů lidí.
Při rozhovoru v centru Prahy, do které na skok přiletěl ze svého domova ve Spojených státech amerických, působí neuvěřitelně optimisticky. Poslední výsledky závěrečné fáze studie, ve které se lék podává pacientům, jsou podle něj výborné. Na svůj výzkum sehnal více než miliardu dolarů. Několikrát byl i kvůli omezeným finančním prostředkům na pokraji kolapsu celého projektu. Léčbu proti Alzheimerově nemoci hledá vlastně celý svůj profesní život. Cítí satisfakci po tolika letech boje?
„Největší satisfakce pro nás bylo, že se celá ta naše věda potvrdila. Byli jsme schopní ukázat, kterým směrem má léčba jít a náš směr se teď potvrdil. Největší překážka pro nalezení léku totiž bylo, že nikdo vlastně nevěděl, co se děje. Existovala hromada hypotéz a my jsme měli jednu z nich. Ta se teď potvrdila a potvrdily ji i konkurenční společnosti. To je ta největší satisfakce. A také že teď konečně máme prostředky to dodělat. Bojovali jsme o přežití. Měli jsme data, měli jsme metodu a nemohli jsme to financovat. Wall Street a většina investorů viděla jen ty zkrachovalé pokusy, ve kterých se utopily miliardy dolarů a nový financovat nechtěla,” říká Tolar v podcastu Evy Hanákové a Vladimíra Piskáčka Welcome the Future.
Představa, že si bude užívat nepředstavitelného množství peněz, které vydělá, pokud se lék dostane na trh, a odejde do důchodu, je lichá. Jeho úvahy se dají přirovnat k představám těch největších současných vizionářů, kteří své sny dotahují k realizaci a létají do kosmu. Upřímně, jeho myšlenky vlastně jdou mnohem dál, než je vyrobit nějakou raketu, která vyletí s posádkou sto kilometrů do vzduchu.
„Řeším nyní, co dál s tím unikátním týmem, který jsme za deset let poskládali. Byla by škoda, abychom nepokračovali dál. Jednou z otázek, kterými se zabývám, je stárnutí. Dívat se na něj jako na nemoc. Riziko veškerých nemocí, když stárneme, se zvyšuje u všech nemocí tak hodně, že snažit se léčit jednotlivé nemoci jednu po druhé, je téměř absurdní. Proč neléčit problém stárnutí sám o sobě? To by mohl být další cíl. Prodloužit nikoli ‚lifespan‘ (délku života), ale ‚healthspan‘ (délku zdravého života). Neřešit jednotlivé problémy izolovaně, ale zdraví lidí jako celek,” popisuje jednu ze svých dalších vizí Tolar.
Navíc po Antonínu Holém by se mohl stát dalším českým vědcem, jehož patenty výrazně pomohou celé české vědě. „S lidmi, se kterými se při své nynější návštěvě Česka potkávám, řeším, jakým způsobem náš úspěch použít pro tuto zemi. Co by se tady dalo dělat, co by se dalo vybudovat. Přemýšlíme o nadaci, která by pomáhala sociálním věcem, vzdělání, bylo by skvělé vytvořit ‚venture capital ekosystem‘. V Česku je nesmírné množství pracovišť, s některými již nyní spolupracujeme, mnoho dobrých nápadů, start-upů, které neví, jak z nápadu udělat byznys. A na to jsou potřeba dvě věci. Lidi, kteří vědí, jak to udělat a peníze. Takže uvažujeme o založení venture fondu a přivedení lidí, kteří toto dokážou,” tak zní další z Tolarových plánů.
- Jak vlastně Tolarův lék funguje?
- Proč se tak zakousl a rozhodl se hledat léčbu na Alzheimerovu nemoc?
- Co si jako vědec, který celý život pracuje ve farmaceutickém průmyslu, myslí o vakcínách na covid? Jsou bezpečné a očkoval by jimi děti?
- Jací Češi jeho vizi věřili a investovali do vývoje léku?
- A který z českých ústavů se bude na léčení pacientů podílet, a to globálně?
Mimo jiné o tom hovoří Martin Tolar v podcastu Evy Hanákové a Vladimíra Piskáčka Welcome the Future.
