Ropou 21. století jsou velká data, zaznívá dnes stále častěji. Na tomto bohatství sedí z velké většiny americké technologické firmy jako Google, Facebook, Amazon, které také obsazují přední příčky žebříčku nejhodnotnějších značek světa. „Když budete přemýšlet o nějaké evropské firmě, která má bohatství v datech, asi jediné, co vás napadne, bude německý SAP. Já je podezírám z toho, že chtěli mít jako obvykle ve svých továrnách pořádek, tak si vymysleli tento software. Amerika nám utekla úplně děsivě,“ říká v dalším dílu Kyberglosáře šéf představenstva NEWPS Holdingu Aleš Kučera.
Americké společnosti, které dnes zhodnocují své datové bohatství, se podle něj prosadily do současné velikosti v podstatě od poloviny nultých let nového milénia do dneška, tedy za jeden a půl dekády. „Google existoval před rokem 2000, ale začal být zajímavý teprve o pár let později, Apple začal být zajímavý v okamžiku, kdy spustil iTunes a ukázal iPhone. Twitter, LinkedIn, Facebook, to jsou všechno věci, které vznikaly až v tomto tisíciletí, a na začátku chvíli trvalo, než se ukázalo, že jsou to zajímavé služby a lidé je chtějí,“ vypočítává Kučera.
Technologickým firmám samozřejmě pomohlo, že jedna z nich svým nápadem dostala do kapes většiny lidí terminál globální internetové sítě v podobě chytrého telefonu. „Zatímco tyto firmy se prosadily v tvrdé byznysové konkurenci v Americe, Evropa v té době nedělala vůbec nic. Evropa seděla, jednou za pár let si dala prima vládní konferenci, kde řekla: Let’s go digital, a výsledek je ten, že dnes ta data, která jsou základem informací a bohatství, jsou v Americe,“ míní Kučera.
Nedá se přitom říct, že by v Evropě chyběli lidé s dobrými nápady. Problémem je ale podle šéfa NEWPS pojetí evropského autorského práva. „V Americe si můžete patentovat i to, jak hranatý váš telefon bude. Můžete si patentovat software, best practice… V Evropě to nejde, tady si můžete patentovat maximálně kovovou krabici, která něco dělá,“ vysvětluje Kučera. Změna přístupu k autorství je podle něj jednou z cest, jak se Evropa může pohnout dopředu a nepřicházet o nápady, s nimiž lidé utíkají kvůli lepší ochraně za oceán.
Cestou vpřed naopak určitě není nápad zakládat za unijní peníze velkou datovou firmu. „O tomhle může přemýšlet ten, kdo rozhoduje o cizích penězích, nemá žádnou odpovědnost a myslí si, že je nejchytřejší na světě. Ta věc by byla výborná myšlenka, kdybych já byl toho ředitelem. Jinak je to úplná kravina,“ říká s úsměvem Kučera.
Množství dat dnes samozřejmě shromažďují i české firmy. Jak je umí využívat, hodně napoví zkušenost jejich zákazníka nebo uživatele jejich služeb. „Dramaticky tomu pomohla v určitém segmentu pandemie. Nabídka a perfekcionismus logistických firem postoupily dramaticky. Příkladem je rozvážka hotových jídel po Praze. Před rokem by nás možná překvapilo, že máme mobilní aplikaci, objednáme si tam jídlo, a dokonce vidíme na mapě, kde ten člověk s tím jídlem je,“ říká Kučera. Výhodou je v případě soukromého sektoru možnost volby. Pokud to firma s daty neumí a posílá na jejich základě nesmyslné „personalizované“ nabídky, zákazníci mohou přejít jinam. Horší je to v případě monopolů, jako je stát. „Apple porozuměl zákazníkům a začal vyrábět bílá sluchátka, náš stát pořád vyrábí černá sluchátka,“ přirovnává Kučera.
V čem jsou paralely mezi daty a ropou? Proč je třeba mít na paměti, že data jsou něco jiného než informace? A jaká je nejpřesnější definice fake news? Dozvíte se v dalším dílu Kyberglosáře s Alešem Kučerou.
