Obíhat mají data, ne občan, zní mantra elektronizace státní správy v pěti slovech. Český stát má teď dál do věku jedniček a nul posunout zákon o právu na digitální službu, jehož součástí je vytvoření katalogu služeb veřejné správy. „Úřady dostaly za úkol sepsat digitalizovatelné agendy do února. Neudělali to dobře, doplní to do září. Tolik vládní fake news. Řekněme to naplno, skončilo to naprostým fiaskem,“ říká v dalším díle Kyberglosáře šéf představenstva NEWPS Holdingu Aleš Kučera.
Některé resorty napsaly, že digitalizovat se z jejich agend nedá nic. Jiné vyjádřily záměru podporu, ale dodaly, že jejich agenda je příliš složitá a výsledek byl stejný. „Je veřejným tajemstvím, že na některých ministerstvech jsou odbory a kanceláře podle písmen a odstavců v zákonech. A tito lidé dostanou za úkol napsat materiál, na jehož konci je opuštění jejich pohodlné kanceláře,“ dodává Kučera.
Sám vidí jako jedinou možnost zastropovat rozpočet na výkon veřejné správy. Úřady se pak dostanou do stejné situace jako firmy. „Zbude vám, abyste si řekl: dobře, lidé jsou drazí, tak dáme práci strojům. A potom provedete digitalizaci,“ vysvětluje Kučera. Ale dokud státní správa funguje tak, že konkrétní úřad dostane nový úkol a vyřeší ho najmutím dalších 50 lidí, o zastropování výdajů a tlaku na digitalizaci nemůže být řeč.
Při převádění agend do elektronické podoby by se mělo podle Kučery vycházet zejména z toho, co občana či podnikatele brzdí, co vlastně jako zákazník státu dělá, co po státu chce nebo musí chtít. Právě tomu by měla sloužit zmíněná katalogizace služeb veřejné správy. „V okamžiku, kdy tento katalog máte, můžete začít měřit, počítat. To znamená: my máme poskytovat tuto službu, jaká je její frekvence? Kdo je její externí zákazník? Kdo je její interní zákazník? Kolik stojí jedna transakce, kolik lidí to dělá? A najednou bychom si mohli říct fajn, tahle věc je frekventní, pojďme se podívat, jestli by nestálo za to ji digitalizovat,“ říká Kučera.
I bez analýzy, co má který úřad za úkol, se ale podle něj dá říct, že v první řadě by se stát měl věnovat digitalizaci jednoduchých, bagatelních agend, které lidi jen obtěžují. „V jednom kuse chodíme na úřad ověřovat podpis na nějaký dokument. Proč nemáme jasnou legislativní úpravu pro elektronickou právní moc. Proč nemáme jasnou úpravu, že pokud je dokument elektronicky podepsán tímto způsobem, je to ekvivalent vlastnoručního podpisu, a pokud přijde podepsán jiným způsobem, je to ekvivalent úředně ověřeného podpisu,“ uvádí příklad Kučera.
Za krok správným směrem považuje nově zavedenou možnost elektronicky žádat o výměnu starého řidičského průkazu za nový, což je přesně ono vcelku jednoduché a jednoznačné úřadování. Jako nešťastný nápad naopak vidí záměr digitalizovat velmi komplikované stavební řízení. „Pokud neumíme vyřešit jednoduché věci, proč si myslíme, že budeme umět složité věci?“ ptá se Kučera.
Lze se při elektronizaci veřejné správy inspirovat v zahraničí? Dává smysl nápad Bruselu nabídnout Evropanům evropskou digitální identitu? A jak mohla digitalizace posloužit v boji s covidem a v čem to „packalové zpackali“? Poslechněte si celý třetí díl Kyberglosáře s Alešem Kučerou.
