„Trekové hole nenosím, jen zbytečně urychlují chůzi,“ říká Lucie Luňáčková, poutnice tělem i duší a místopředsedkyně spolku Ultreia, který v českých zemích propaguje cestu do Santiago de Compostela. Tato zdánlivě obyčejná věta v novém dílu podcastu Maxim Pavla Vondráčka skvěle vystihuje její vyprávění o nejproslulejší evropské pouti, protože odkazuje na několik různých motivací, které mají poutníci, chodci a turisté, kteří se vydávají na cestu k hrobu svatého Jakuba Staršího, nad nímž je postavena fascinující katedrála a který je fyzickým i duchovním cílem pouti.
Mnoho lidí svatojakubskou cestu pojímá jako sportovní výkon, další jako příležitost setkání s přáteli, jiní se nechali strhnout instagramovými fotkami, na cestě jsou lidé, kteří si na pouti vyprošují pomoc pro své bližní, jiní hledají očištění od nánosů přeinformované doby, potom ti, kteří hledají sami sebe, lidé bilancující a očekávající vnitřní usebrání, můžete potkat i ty, kteří nemají cíl a jen jdou pro požitek z chůze a nakonec ty poutníky, kteří od cesty nic neočekávají a jen s pokorou na sebe nechávají samotnou cestu působit.
Do poslední kategorie patří i Lucie Luňáčková, která se na pouť vydává pravidelně každý rok, nesnaží se ji zhltnout najednou, ale dávkuje si ji po částech, vyhýbá se nejvíce frekventovaným úsekům a také těm nejnavštěvovanějším obdobím v roce. Zatímco ještě v roce 1992 si v kanceláři biskupství v Santiago de Compostela vyzvedlo potvrzení o absolvování posledních sta kilometrů necelých deset tisíc poutníků, v posledních letech se jejich počet vyšplhal až na více než 300 tisíc. Je to mimo jiné důsledek zařazení dvanácti historických cest na seznam světového dědictví UNESCO, ale také důsledek působení sociálních sítí a mnohem větší informovanosti. O tom všem Lucie Luňáčková v podcastu vypráví.
Dozvíte se také množství praktických rad a doporučení na cestu: kdy se na pouť vydat, co si do batohu zabalit a co naopak nechat doma, jaké trasy jsou nejfrekventovanější a které naopak poklidnější, jak spolek Ultreia buduje síť svatojakubských cest v Česku, kde spát, kde jíst, na co si dávat pozor, proč nevynechat zážitek z pohledu na rozhoupanou osmdesátikilovou kadidelnici v katedrále svaté Jakuba Staršího zvanou Botafumeiro, co samotná pouť lidem dává a proč je dobré jí také něco vrátit.
Lucie Luňáčková nemluví jen o svatojakubské pouti, ale i o trasách, které vedou opačným směrem až na „kraj světa“ do Fisterry na břehu Atlantického oceánu a také i o jiných poutnických trasách v Evropě. Možná vás tento podcast bude inspirovat k tomu, že někdy je dobré všeho v životě zanechat a vydat se na cestu jen pro tu cestu samotnou.
