Přestože rakouská císařovna Sisi mnohokrát navštívila české země, byla například v Praze, Brně, Ploskovicích, Kladrubech nebo Pardubicích, tak se zde její popularita nijak výrazně neprojevuje. „Doufám, že svými knihami ten zájem zvednu,“ říká v novém díle podcastu Maxim Pavla Vondráčka Dagmar Beňaková, autorka knih „Toulky po stopách císařovny Sisi“ a „Za sluncem po stopách císařovny Sisi“.
Alžběta Bavorská, princezna z rodu Wittelsbachů a po sňatku s naším císařem Františkem Josefem I. i rakouská císařovna a česká a uherská královna, je obecněji známá pod přezdívkou Sissi (v češtině se často používá jen Sisi). Většina míst, která za svůj veselý a později i smutný život navštívila, umějí marketingově využít její popularitu a těžit z ní.
Stačí navštívit vídeňský Hofburg nebo zámek Schönbrunn, maďarské Gödöllö, řecký ostrov Korfu, švýcarskou Ženevu, rumunský zámek Peleš, anglický Norfolk nebo německé městečko Possenhofen, všude na vás hledí půvabná tvář císařovny Sisi. Její popularita je neutuchající, ač je to již více než sto pět let od její tragické smrti na Ženevském jezeře, poté, co ji pilníkem zavraždil italský anarchista Luigi Lucheni.
Vrchol jejího „turistického“ potenciálu nastal v roce 1955 po uvedení stále populární filmové trilogie Sissi, kde císařovnu ztvárnila německo-francouzská herečka Romy Schneider. Od té doby jsou místa spjatá s osudem císařovny Alžběty výrazně navštěvována a toto pouto je neustále marketingově využíváno.
„Výjimkou je Česko. Přestože Alžběta mnohokrát navštívila české země, byla například v Praze, Brně, Ploskovicích, Kladrubech nebo Pardubicích, tak se zde její popularita nijak výrazně neprojevuje. Zásadní roli v tom hraje náš stále přetrvávající vztah k Habsburkům a obecně ke všemu německému. Je to ale trochu groteskně smutné, protože se tak dobrovolně vzdáváme části našich tradic a dějin. A ty rozhodně začínají dříve, než se zánikem Rakousko-Uherska v roce 1918,“ vysvětluje možnou příčinu jistého nezájmu o osobu císařovny Alžběty v českém prostředí spisovatelka Dagmar Beňaková, civilním zaměstnáním právnička na ministerstvu zahraničních věcí.
„Doufám, že svými knihami ten zájem zvednu,“ říká autorka knih „Toulky po stopách císařovny Sisi“ a „Za sluncem po stopách císařovny Sisi“.
Dagmar Beňaková většinu míst spjatých s pobytem Alžběty navštívila. „Samozřejmě ne všechny. Pro ni bylo cestování prací, pro mě koníčkem. Ona na to měla celý život, tedy šedesát let, já se tomu věnuji jen ve volném čase. Ale její cestovní záběr byl obrovský, vždyť procestovala celé Středomoří od Libanonu po Gibraltar, poznala části Afriky, dostala se na Madeiru a projela celou Evropu. Na 19. století to byl slušný výkon,“ říká Dagmar Beňaková, která při psaní knihy navštívila desítky archívů, pročetla novinové články, nahlížela do lázeňských kurlistů, dostaly se jí do ruky osobní dopisy, viděla byrokratická hlášení atd.
Zrekonstruovala tak nejen pobyty v jednotlivých místech, ale zaznamenala i cestovní režim císařovny včetně jejího vybavení, v němž nemohl chybět ani sluneční krém, deodorant, nástroje na cvičení a její nepostradatelné cestovní skládací lůžko.
V podcastu se dozvíte:
◆ jaké byly cestovní náklady
◆ jaká měla císařovna prsa a také lýtka
◆ jaké dopravní prostředky používala, co na cestách jedla
◆ která místa měla ráda a kterým se spíše vyhýbala
◆ pod jakým jménem se v hotelích zapisovala
◆ jaká byla pravidla společenského styku při tehdejším cestování
◆ v čem se liší naše současná romantická představa o ní ve srovnání s tehdejší realitou
◆ kolik kufrů a zavazadel cestovalo spolu s ní a další zajímavé detaily nejen o samotné císařovně, o tehdejším pohledu na ni, ale i o samotném cestování v době, kdy turismus teprve začínal
