„Rumunský Banát ve vás rozpustí nánosy stresu a napětí. Ale dělá to pomalu a musíte mu pomáhat. Nic nejde samo,“ říká Robin Šmíd, který před deseti lety opustil hektické zaměstnání v Praze a odstěhoval se s přítelkyní do Rumunska, do české vesnice Rovensko v historické oblasti zvané Banát. V nové epizodě podcastu Maxim Pavla Vondráčka vysvětluje, proč podobný scénář života zvolily desítky dalších rodin, ale proč v Rovensku zůstaly natrvalo bydlet jen tři z nich.
„Možná je to tím, že jsme ze sebe rychle setřásli romantické představy o Banátu, s nimiž přijíždí většina Čechů, a přijali zdejší kraj takový, jaký je,“ vysvětluje Robin Šmíd.
Zatímco ještě před třiceti lety v českých vesnicích v rumunském Banátě žilo více než pět tisíc obyvatel, dnes se celkový počet počítá na stovky a to většinou starších ročníků. „Logicky se tak rozpadla po generace vytvářená spolupráce zdejších lidí a vzájemná pomoc. S tak malým počtem lidí to ani není fyzicky možné. Většina chalup je opuštěna, více než 80 procent zemědělské půdy je neobdělávaných, výměna informací z očí do očí mezi lidmi se nástupem internetu silně omezila a to vše má vliv na současnou podobu českých vesnic v Banátu,“ vysvětluje Robin Šmíd a vyrovnaně přiznává, že během jedné generace skutečný český život v horách nad širokým Dunajem zanikne.
„Přežije určitě pár rodin ve Svaté Heleně a Gerniku, možná někdo v Eibenthalu, ale Rovensko a Bígr budou následovat osud Šumice, v níž už téměř nikdo nežije,“ myslí si Robin, který v Rovensku s přítelkyní koupil stavení na okraji vesnice a několik let se věnoval hledání, nakupování a prodeji lanýžů a výrobků z nich. Jejich firma Raw Truffle je v současnosti v útlumu a Robin v podcastu vysvětluje proč – ekonomický tlak, covid, byrokracie a především nefér chování obřích firem z Itálie, Francie a Chorvatska, kde přidávají chemické aroma do svých výrobků a tím válcují konkurenci malých výrobců, jako jsou „naši v Banátu“.
