„Řemeslník je jako zubař. Jenže ti čeští jsou mistři oprav a havárií. Na západ od nás jsou zubaři a řemeslníci zase mistři prevence a odpovědní rádci,“ říká Jan Wemblout, řemeslník a hodinový manžel. Naráží na fakt, že třeba v sousedním Německu se největší důraz klade na prevenci zubů a pravidelnou kontrolu. Tento příměr platí i u bytů. „Bylo by ideální, kdyby se lidé neřídili jen cenou, pořizovali si kvalitnější vybavení a kdyby si jednou za pár let pozvali řemeslníka, aby jim včas věci upravil, utáhl, přišrouboval, vyměnil a spravil. U nás se ale, stejně jako u zubů, čeká až na tu fatální havárii,“ vysvětluje Honza Wemblout.
Každý byt se jednou rozbije a každý byt se musí opravit. Postupem času se ale vytratila schopnost českých mužů (a žen) opravit si byt svépomocí a místo rčení „zlaté české ručičky“ se ujala fráze „zlaté české prasičky.“ Tuto příhodnou situaci využili někteří šikovní řemeslníci, přestali se specializovat na jednu konkrétní věc a začali nabízet univerzální službu nazvanou hodinový manžel. Mediálně nejznámější z nich je ten z pražské Letné – letenský manžel Jan Wemblout. Už před mnoha lety pochopil význam reklamy a popularity na sociálních sítích a na Letné se stal neodmyslitelnou součástí zdejšího života a znalcem problémů městských bytů. Jeho adresu letenskymanzel.cz znají v této čtvrti snad všichni.
I já jsem po vyčerpání trpělivosti nad mojí neschopností pověsit si v bytě několik světel napsal Wembloutovi, domluvil si termín a cenu a následně pochopil rčení, že švec by se měl držet svého kopyta. Honza přišel, prohlédl si místo činu, utrousil pár ironických poznámek na mojí manuální zručnost, řekl, ať si zapnu stopky, protože se platí od času, a začal koncert. Za deset minut měl hotovo to, co já bych dělal neuměle několik hodin a na rozdíl od něj bych za sebou zanechal neskutečný bordel.
Šikovní řemeslníci pomalu mizí z české městské krajiny a i když se říká, že řemeslo má zlaté dno, je jich velký nedostatek. „Ani se mi nechce bavit o velkém útlumu českého učňovského školství. Je to tragédie. Nemyslím si ani, že by se to mohlo v následujících letech změnit,“ říká Jan Wemblout, jehož pravé jméno se v podcastu dozvíte, stejně jako to, kdy přišel ke své přezdívce Wemblout.
„Nemyslím si, že nedostatek českých řemeslníků můžou vykrýt hoši z Ukrajiny. Už dávno nemáme devadesátá léta, kdy sem přijížděli ti skutečně šikovní machři. Ti nejlepší jsou stejně v Německu nebo jinde v západní Evropě. Pokud já mohu soudit, tak jejich práce je často průměrná,“ říká „letenský manžel“. Odkazuje tak na skutečnost, že Česko už není ekonomicky přitažlivou zemí pro řemeslníky z východní Evropy, a že i v sousedním Polsku si vydělají často mnohem více.
„Naštěstí ve více než sedmdesáti procentech bytů je nábytek z Ikea a ten si snadno opraví lidé sami. Pokud jej ovšem dobře složí,“ říká Honza Wemblout a prozrazuje fakt, že stejně uniformně vypadají nejen česká paneláková sídliště, ale i jejich interiéry.
Čím se ale liší pražská Letná a její byty od zbytku Prahy? Které věci v domácnostech po tolika letech praxe považuje za zbytečné a které naopak nesmí chybět? Je lepší zabudovaný záchod, nebo ten volně stojící? V čem spočívá zásadní rozdíl mezi starými a novými byty? Proč je bydlení v novostavbě přeceňované a často nekvalitní? Doporučil by svoje řemeslo i svému synovi? Jaké nástroje nejraději používá a proč zrovna Bosch? Jaká je životnost bytu a kdy se v něm začne mnoho věcí hroutit? I to se dozvíte v podcastu s hodinovým manželem Janem Wembloutem.
Také vám prozradí, jaký typ mužů na něho žárlí, když přijde opravit to, co mělo být opraveno již dávno, zda opravuje i po opravářích, zda jsou Češi mistři v hromadění věcí, že pes není největší nepřítel opraváře nebo zda i muži před jeho příchodem opravují, stejně jako ženy před příchodem uklízečky uklízejí.
