Časový údaj zmiňujeme proto, že rozhovor je dlouhý, a přitom se v něm neřeší filmy o Básnících, nepadne v něm ani slovo o kapele Orlík, o žádném z několika manželství a nekapou z něho slzy sentimentu, a dokonce se ani neprobírají současné filmové role. Přitom je to podcast, který odsýpá a příjemně plyne, za což může nejen charakteristický hlas Davida Matáska, ale také jeho nevtíravá a neteatrální ironie, z níž komentuje svět, především ten divadelní.
David Matásek, přestože je ve společnosti zafixován jako televizní herec, je ale hercem především divadelním, který v současnosti působí na prknech Národního divadla. A právě těm prknům, skutečným prknům je věnována velká část podcastu. „Říká se o nich, že znamenají svět, ale ve skutečnosti neznamenají vůbec nic,“ sarkasticky se zamýšlí nad svou kariérou herce David, který následně popisuje, z čeho se fyzicky skládá jeviště a že ta prkna jsou vlastně až někde dole pod mnoha vrstvami různých hmot. „Národní divadlo není stavěné pro divadlo, ale především pro operu. Herci tak hrají nad zakrytým orchestřištěm, a to není vůbec příjemné. A hlavně je to velké jeviště, takže se tam docela nadřeme a naběháme. To v malých divadlech, tam je pohoda,“ poodkrývá David Matásek jednu z mnoha drobností, o nichž divák většinou neuvažuje.
V divadle totiž existuje ještě jedna opona, ta neviditelná, která odděluje hlediště a jeviště, dva světy, které se prakticky neprolínají. „Většinou hraju do tmy. Světla často míří zespoda, a tak občas nemám žádnou představu, koho mám před sebou, kdo sedí v hledišti,“ odpovídá dlouholetý člen činohry Národního divadla a postupně v podcastu odkrývá to, co se děje před tím, než se řekne „máme hotovo a jdeme na to.“
V podcastu se tedy dozvíte, kdy a kde se začíná zkoušet, jak se vypořádat s konflikty mezi jednotlivými herci, jak je velká šatna a proč už herci nemají vlastní stůl, proč se režisér při zkoušce posouvá stále dál a dál do hlediště, kdy se zkouší kostýmy a proč některé u jistých hereček vyvolávají hysterickou reakci. Zjistíte také, jak se krotí nevychovaní diváci s mobily, jak se pacifikuje arogance mladých herců, kdy chodí herec do práce a proč je nesmyslné si myslet, že Národní je divadelní konzerva.
Velká část podcastu je věnována způsobu hraní Shakespearovských her, délkám jejich trvání a věrohodnosti, akustice jednotlivých divadel, ale i zásadnějším otázkám a odpovědím, jako proč David jezdí na Vespě, proč se lovečtí pejsci ve městě trápí, jakou barvou natřel svoji chalupu, proč jeho včelám jiné včely ukradly medové zásoby a proč polykání salmiakových bonbónů vyžaduje skutečně velké odříkání.
