„Nejhorší je, když se malá zlatá konfeta snáší na podium právě ve chvíli, kdy v tragédii umírá hlavní hrdina. Diváci pak nesledují příběh, ale nekonečně pomalý pád odkudsi z provaziště,“ říká Jakub Bielecki, ředitel Vrchlického divadla v Lounech. Ilustruje tím fakt, že manažer kulturní instituce neřeší pouze zásadní problémy, jako je nedostatek financí, dozvuky covidového období, prasklé potrubí, divadelní soubor uvíznutý v zácpě, ale i tisíce malých drobností, třeba právě zapomenuté konfety z předchozích oslav, které se připomenou vždy v tu nejméně vhodnou dobu.
Jakub Bielecki je, tedy spíše byl, známý český novinář, který si prošel mnoha weby, deníky, týdeníky a měsíčníky a kterému se podařilo v polovině svého předpokládaného života udělat pracovní kotrmelec a skočit na druhý pracovní břeh. Člověk, který nikdy nebyl novinářem možná ani netuší, že tato profese s sebou přináší marné pocity a pochybnosti o smyslu práce, že novinář se těžko vyrovnává s neuchopitelností své práce, s neustálým myšlenkovým zápřahem, za nímž ale v naprosté většině případů nezůstává nic hmatatelného.
„Když jsem vyhrál konkurz na ředitele regionálního divadla v Lounech, spadl ze mne ten přetrvávající stres, který novinařina ze své podstaty přináší,“ svěřuje se Jakub Bielecki v novém díle podcastu Maxim Pavla Vondráčka.
Jakub do Loun odešel z pozice manažera deníku a webu Blesk, ale měl za sebou zkušenosti i z mnoha jiných typů médií. „Paradoxně největší stres jsem zažíval v měsíčníku. Deník má výhodu v tom, že v určitou večerní dobu skončí a začne se až ráno a je vás na obsah dost lidí. Měsíčník to má naopak, je to nepřetržitá práce, která nikdy nekončí. V tom se podobá divadlu. To také nekončí odchodem posledního diváka z budovy. Ale na rozdíl od časopisu ta fyzická budova zůstává. Zůstat sám v divadle, sedět v hledišti a dívat se na jeviště je neskutečně osvobozující pocit,“ říká ředitel Jakub Bielecki.
Podcast je nejen o příběhu Jakuba Bieleckého, ale především o fungování divadla. Divák z něho většinou vidí pouze hlediště a část jeviště, ale často netuší, jaké drobné i velké příběhy se odehrávají za kulisami, pokud si je ovšem divadelní soubor nepřiveze sám.
Jaká zvířata žijí v divadle, kde hnízdí sokol a poštolka? Jak to vypadá v provazišti, proč je v prvních řadách chladno a nahoře naopak vedro? Kolik lidí chodí do divadla a jakým hrám dávají přednost, co se odehrává v šatnách a proč není ředitel nejdůležitější personou divadla? Kam se ztratila proslulá železná opona Zdeňka Sýkory, kolikrát se má tleskat a kolikrát se skutečně tleská, jaké sedadlo nejvíce vrže, jak to vypadá v ředitelské pracovně? Můžou do divadla pejsci, co se stane, když divadlo hoří a proč je důležité, aby v malém městě bylo divadlo?
To se dozvíte v tomto díle podcastu Maxim Pavla Vondráčka, tentokrát s hostem Jakubem Bieleckým, ředitelem Vrchlického divadla v Lounech.
