Šéfredaktor webu Echo24 a týdeníku Echo Dalibor Balšínek je relativně mladý muž, ale přesto patří k odcházející generaci novinářů, přesněji ke generaci charismatických šéfredaktorů, kteří se zabývají především tématem a jeho zpracováním, nikoliv formou, jak se chovat v redakci ke svým kolegům. „Bez hádek a někdy i křiku se často myšlenka nevytříbí. Bez redakčního stýkání a potýkání mizí i kvalita textu,“ vysvětluje Balšínek, proč někdy nechává poradám volný průchod a proč nekrotí emoce a názorové spory mezi jednotlivými redaktory.
„A ze všeho nejhorší je home office. To je úplná tragédie. Trvám na tom, že redaktoři musí mít alespoň třikrát týdně společnou poradu. Ta má smysl a posouvá téma dopředu. Samotný text ať si píší, kde chtějí, ale předchozí společná práce je nezbytná,” říká šéfredaktror Echo24 a naráží tím na destrukční trend poslední doby v mediálním světě – na uvolněnou práci z domova. Zatímco ta může být u některých oborů žádoucí, v mediálním prostředí je podle něho kontraproduktivní.
Dalibor Balšínek začínal v seriózních Lidových novinách, působil jako reportér v televizi Nova, rozjížděl bulvár Spy, ze kterého po roce odešel a následně působil jako šéfredaktor v Týdnu, založil týdeník Instinkt a v lednu 2009 odešel do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde zodpovídal jako ředitel a šéfredaktor za Lidové noviny a internetové aktivity celé skupiny. Po převzetí Mafry Andrejem Babišem firmu opustil a založil internetový projekt Echo24 a pomalu opouštěl svět tištěných médií. K papíru se ale rychle vrátil, když spustil vydávání Týdeníku Echo. „Bez printu bychom naše vydavatelství finančně neudrželi, tisk má stále důležitou roli nejen v obsahu, ale i v hospodaření,“ vysvětluje, proč stále pokračuje ve vydávání týdeníku.
„Samozřejmě záleží, kde se časopis vydává. V korporátních vydavatelstvích to pro obrovské vedlejší výdaje nedává smysl, ale v malých pružných vydavatelstvích to stále funguje,” říká a v podcastu se pak věnuje tématu budoucnosti tištěných médií nebo tomu, zda se udrží na trhu solitérní projekty jednotlivých novinářů.
Za zásadní problém ale Dalibor Balšínek považuje nízké platy novinářů, což působí na neatraktivnost novinářského povolání a jeho kvalitu a také ukazuje na negativní vliv dominantního hráče na mediálním trhu – tím je podle něho společnost Seznam, která deformuje trh. „Slovensko je na tom třeba mnohem lépe. Tam je trh uklidněný, většina webů je placených a zdá se, že i obsah je kultivovanější,” odpovídá v bloku věnovaném situaci na trhu v okolních zemích. „Specifická a velmi kvalitní je situace v Rakousku a především v Německu. Ale tam to vychází i z tradice a z jisté zvýšené míry kultivace v zacházení s informacemi,“ komentuje Balšínek.
V podcastu se také dozvíte, v jaké redakci rád působil, jak se změnila práce novináře za posledních třicet let, jaké byly zákulisní boje v redakci Lidových novin v devadesátých letech, jak nahlíží na kauzu Marka Wollnera, zda by dovedl vyměnit práci šéfredaktora za redaktora, nakolik příjmy z vydávání knih doplňují hospodaření jeho vydavatelství, co se tehdy stalo, když v Lidových novinách převrátil služební auto na střechu, proč nelze v dnešních médiích už tolik pracovat s nekorektním humorem, která česká média jsou podle něho velmi aktivistická, proč se obsahový autokanibalismus toleruje u fotografů, ale u autorů se trestá, proč zaniká žánr reportáže nebo co se stane, když média neinvestují do dobrých editorů. Dalibor Balšínek umí nejen dobře psát, ale i mluvit a tak tento díl podcastu Maxim Pavla Vondráčka bude nejen informačně přínosný, ale i zábavný. Hezký poslech.
