GLOSA MARTINA KOVÁŘE | Jen málokterý americký a obecně i světový spisovatel měl a dodnes má tolik čtenářů a obdivovatelů, a jen málokterý autor ovlivnil tolik svých kolegů jako Ernest Miller Hemingway (1899–1961), od jehož narození uplynulo v neděli 21. července sto dvacet pět let – a na začátku stejného měsíce i „nekulatých“ 63 let od jeho „vlastnoručně dobrovolného“ úmrtí v těsně nedožitých 62 letech. Čím to je, že se mu i po víc jak půl století daří obstát v nekompromisním „test of time“, který posílá velkou část dobové literatury do nepochopení a zapomnění?
Jeho povídky, novela Fiesta, romány Sbohem, armádo a Komu zvoní hrana nebo Smrt odpoledne – nejlepší kniha o koridě, jakou kdy kdo napsal, nebo „literární safari“ s názvem Zelené pahorky africké, nedokončený román Ostrovy uprostřed proudu a Pohyblivý svátek – vzpomínky na mladá léta v Paříži...
To všechno a mnohé další jsou knížky, k nimž se čtenáři opakovaně vracejí. A milují jejich autora víc (jak on sám řekl), než si dost možná zaslouží.
