I v době nejtvrdšího komunistického teroru padesátých let se u nás našli lidé, kteří byli ochotní proti režimu bojovat. Nebo alespoň pomáhat těm, jež pronásledovala tajná policie. Přestože tím sami riskovali útlaky všemožného druhu včetně vězení, v němž často opravdu skončili. Jedním z takových mimořádných příběhů osobní statečnosti a obětování se je ukrývání katolického kněze Josefa Kacálka v osadě Zabylý poblíž Poniklé na rozhraní Krkonoš a Pojizeří. Páter Kacálek se zde úspěšně skrýval téměř devět let, než byl objeven Státní bezpečností a odsouzen k pěti letům vězení.
Josef Kacálek se narodil na konci ledna 1922 do velmi chudých poměrů v podorlické vsi Výprachtice. Jeho otec byl často nemocný a jejich nožířskou živnost vedla pouze maminka. Díky podpoře příbuzných vystudoval Josef gymnázium v České Třebové a v roce 1942 vstoupil do kněžského semináře.
Na kněze je vysvěcen v červnu 1947, tedy téměř v předvečer komunistického puče v únoru 1948. Působí jako kaplan v Nové Pace, kde se zapojuje do práce ve skautském hnutí a podporuje sport a práci s mládeží.
Do konfliktu s komunistickým režimem se poprvé dostává v srpnu 1948, když na budově děkanství v Nové Pace vyvěšuje dva pastýřské listy arcibiskupa Josefa Berana. V jednom z nich arcibiskup upozorňuje na kněze Josefa Plojhara, který se stal v komunistické vládě ministrem zdravotnictví. Píše, že v něm nevidí kněze věrného církvi, ale komunistu.
Přestože v té době nejde (zatím) o nic nelegálního, vyvěšení Pastýřských listů vzbuzuje u místních komunistů značnou nelibost. Na jičínskou StB se záhy obracejí udavači – František Kozák (předseda Okresního akčního výboru – OAV – z Nové Paky, Jaroslav Karel (tajemník OAV z Nové Paky), soudruh Cibulka (tajemník KSČ z Nové Paky) a Karel Bíma (místopředseda okresního vedení KSČ z Nové Paky).
V zaprotokolovaném udání uvádějí, že „páter Kacálek rozšiřoval dne 22. až 23. srpna 1948 nepravdivé zprávy takového druhu, že pobuřovaly nepřímo jiné k nenávisti proti představiteli vlády ministru zdravotnictví Josefu Plojharovi a tím i proti lidově demokratickému zřízení v ČSR. Tímto jednáním porušil kaplan Kacálek klid a obecný mír mezi obyvatelstvem v Nové Pace a okolí.“
Následuje žaloba sepsaná jičínským prokurátorem Krausem a předvolání k soudu na 29. prosince 1948, které Kacálek obdrží na Štědrý den. Okamžitě se vydává do Prahy za arcibiskupem Beranem a žádá jej o svědectví, že jeho Pastýřské listy neobsahují nic trestného. Ten mu slíbí, že napíše dopis jičínskému soudu ohledně obsahu obou listů, neboť pro časové zaneprázdnění nemůže u soudu svědčit osobně.
Ještě ten samý den se Kacálek vrací z Prahy do svého působiště – právě včas, aby stihl odsloužit štědrovečerní Půlnoční mši. Jenomže vyčerpání z předchozích těžkých dnů způsobí, že při soudním přelíčení usne. Soudce ho nechá po celou dobu přelíčení spát, vzbudí jej až při vynášení rozsudku.
Tentokrát má odbojný kněz štěstí – soudce vynese podmíněný trest tři a půl roku, který později odvolací soud o rok zkrátí.
V srpnu 1949 je přeložen z Nové Paky do nedaleké (vzdušnou čarou na sever necelých 15 km) vsi Horní Branná. Ihned po svém příjezdu zde začíná organizovat výuku náboženství a společně s maminkou promění v krátké době místní faru v kulturní i duchovní centrum obce. K radosti jedněch, ale zjevně i k nelibosti jiných.
Ve tři hodiny ráno v úterý 12. září 1950 zabuší na dveře fary Státní bezpečnost. V té době je zde několik osob, které se společně s Kacálkem modlí a kněz dokonce odslouží mši. Protože jsou potichu a na půdě, tajná policie se domnívá, že v domě nikdo není, a odchází.
Kacálek popadne připravený batoh s prádlem a s maminkou utíkají pryč, do tmy. K ránu se domluví, aby se ona vrátila na faru, a až přijde Státní bezpečnost, řekne jim, že se její syn dostaví pozítří do Liberce k církevnímu tajemníkovi a věc projednají. Tím získá náskok dvou dnů, kdy ho pravděpodobně nebudou hledat.
Tajní na faře mezitím vykonávají zevrubnou „domovní prohlídku“ a zabavují veškeré nalezené písemnosti. Ale úlovek je slabý, nic protistátního ani nalézt nemohou.
S pomocí několika spolehlivých lidí se nakonec Kacálek po desetidenním ukrývání dostane k rodině Pacholíkových na Zabylém, samotě asi patnáct kilometrů od svého původního působiště, šikovně odlehlé na jihozápadním okraji Krkonoš.
Ti mu nabízejí, že u nich může zůstat – „dokud bude třeba“. Přebývat může v podkrovní místnosti, kde je postel, ale nejsou v ní kamna.
