V předchozích třech částech našeho seriálu jsme se věnovali Washingtonu, D. C., New Yorku a Dallasu. Dnes Vás při procházce po dějinách velkých amerických měst v éře Ronalda Reagana zavedu na daleký či divoký (blahé paměti) západ Spojených států, do „města andělů“, kalifornského Los Angeles (L. A.). Řeč přitom bude nejen o relativně nedávné historii tohoto velkoměsta, ale i o jeho architektuře a také o L. A. jako o sportovním fenoménu Ameriky. Tak se tedy vydejme na americký západ, jaký byl v době, kdy USA z Washingtonu vládl kalifornský patriot Ronald Wilson Reagan.
Dějiny divoké jako americký Západ
Dějiny Los Angeles přirozeně korespondují s osidlováním „divokého Západu“, jak je známe z dobrodružných knížek a filmů z časů našeho dětství.
Předkolumbovské dějiny Kalifornie ponechám v tuto chvíli stranou, neboť na to nemám dost prostoru, a začnu prvními Evropany – konkrétně španělskými námořníky, jimž ale velel portugalský kapitán Juan Rodriguez Cabrillo (1497/99–1543), disponující pověřením od místokrále Nového Španělska Antonia de Mendozy (1495–1552) –, kteří se plavili podél západního pobřeží dnešních USA na počátku čtyřicátých let 16. století a v roce 1542 přistáli v místech, kde se dnes nachází americké velkoměsto San Diego.
Ke vzniku Los Angeles došlo až ve druhé polovině 18. století, konkrétně 4. září 1781, kdy se čtyřiačtyřicet osadníků, známých jako Los Pobladores (del pueblo de los Ángeles); doslova lidé z města Los Angeles) a čtyři vojáci z Nového Mexika usadili v misii San Gabriel a následně s dovolením španělského guvernéra Kalifornií (Las Californias) Felipeho de Neveho y Padilla (1724–1784) založili osadu Pueblo de Nuestra Señora la Reina de los Angeles (doslova Město naší paní královny Los Angeles).
V roce 1821 se město s okolím stalo součástí Mexika (po jeho válce za nezávislost). Po americko-mexické válce z roku 1848 byly Los Angeles a další (nejen) kalifornská území na základě smlouvy z Guadalupe Hidalgo předány USA, které Mexiku zaplatily patnáct milionů dolarů na úhradu válečných škod.
Na počátku května 1850 bylo Los Angeles inkorporováno do USA, dokonce ještě pět měsíců předtím, než se Kalifornie stala součástí americké unie. Od druhé poloviny sedmdesátých let až do devadesátých let 19. století získaly město i stát výrazně na významu v souvislosti s budováním železnice (Southern Pacific Line a Santa Fe Railroad) a také s objevením nalezišť zlata; kalifornská zlatá horečka rychle proslula – v dobrém i ve zlém – na celém světě.
Na přelomu 19. a 20. století žilo v Los Angeles přibližně sto tisíc obyvatel a město se nadále dynamicky rozrůstalo, na čemž měl nemalý podíl i vznik Hollywoodu, filmové „továrny na sny“.
Během druhé světové války bylo Los Angeles jedním z klíčových center amerického válečného průmyslu (zejména pro potřeby námořnictva a letectva), což dále zvýšilo jeho význam.
Po skončení války rozmach pokračoval, město se rozšířilo do údolí San Fernando (San Fernando Valley známé jednoduše jako Valley), elektrifikace a místní doprava pak v padesátých a šedesátých letech 20. století stály za vznikem velkých, hustě osídlených městských předměstí.
Los Angeles v éře Toma Bradleyho
Ronald Reagan Los Angeles přirozeně znal z časů, kdy působil v Hollywoodu (viz dále). Jako politik v něm působil od druhé poloviny šedesátých let 20. století, konkrétně od roku 1967, kdy byl zvolen guvernérem Kalifornie (v roce 1970 jej Kaliforňané zvolili guvernérem i podruhé, o čemž pojednával druhý díl našeho seriálu).
Na třetí kandidaturu již, jak známo, nedošlo, v roce 1976 se totiž Reagan zapojil do republikánských primárek v boji o Bílý dům. I když, na rozdíl od roku 1980, ještě neuspěl, bylo relativně úspěšné kalifornské guvernérství jednou z jeho nejsilnějších stránek v předvolební kampani.
V osmdesátých letech, kdy se Los Angeles stalo druhým nejlidnatějším městem USA a kdy v roce 1984 s velkým úspěchem (bez ohledu na bojkot ze strany Sovětského svazu a jeho spojenců) uspořádalo letní olympijské hry, stál v jeho čele jako starosta (konkrétně v letech 1973–1993) nezapomenutelný Thomas Tom Bradley (1917–1998) – pozoruhodný muž a politik, patřící k liberálnímu křídlu Demokratické strany, první Afroameričan v čele L. A. a také jeho nejdéle sloužící „velký šéf“.
Tom Bradley a jeho americký sen
Tom Bradley byl skutečně mimořádný muž. Již šíře jeho zájmů a povolání je takřka neuvěřitelná – sportovec, právník, policejní důstojník a politik, starosta druhého největšího města USA, tím vším byl a pokaždé úspěšný.
Jeho rodinné zázemí přitom bylo tristní – pocházel z chudé texaské rodiny a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl překročit hranice světa, do něhož se na sklonku prvního amerického válečného roku 1917 narodil.
Ještě během Tomova dětství se rodina přestěhovala do Arizony a do L. A., zejména proto, že zde jeho otec získal práci pro již zmíněnou společnost Santa Fe Railroad.
O nadání Toma Bradleyho i tom, jak se měnily politické a společenské poměry v USA, svědčilo to, že se stal prvním černošským studentem polytechniky Johna H. Francise ve Slunečním údolí (Sun Valley) v L. A. (John H. Francis Polytechnic High School) od jejího založení v roce 1897, který byl zvolen prezidentem tamní Boys League a kapitánem školního fotbalového týmu (čímž myslím americký fotbal, žádný soccer, prosím).
V roce 1940 dvaadvacetiletý Bradley nastoupil k losangeleské policii (Los Angeles Police Department) a stal se jedním ze čtyř set černých policejních důstojníků z celkových čtyř tisíc.
Dobu, o níž píšu, ve zkratce navzdory všemu pokroku nejlépe charakterizuje fakt, že mu byl odepřen úvěr, přestože se jednalo o policejního důstojníka a že jej v restauraci odmítali obsloužit kvůli barvě pleti.
Bradleyho ale na jeho cestě za americkým snem dokázalo nic zastavit. Poté, co absolvoval Southwestern Law School na předměstí L. A., nejstarší právnickou vysokou školu ve městě, založenou v roce 1911, začal pracovat jako právník a zároveň vstoupil do veřejného života.
Stalo se tak po jeho zvolení prezidentem The United Clubu, jenž byl součástí Kalifornské demokratické rady (California Democratic Council; CDC), kterou založili na počátku padesátých let kalifornští politikové inspirovaní (z jejich úhlu pohledu bohužel neúspěšnou prezidentskou kandidaturou Adlaie Stevensona.
Podle prezidenta Johna F. Kennedyho se jednalo o „jedno z nejdůležitějších center občanské aktivity v americké politice vůbec“.
Dalším krokem v Bradleyho kariéře, tentokrát již výsostně politickým, byla kandidatura do městské rady Los Angeles. Zatímco v roce 1961 Bradley ještě neuspěl, v roce 1963 to už dokázal. Právě tehdy začala naplno jeho politická kariéra. Jak velká bude, ale netušil ani on sám.
