PÁTÝ DÍL | Předchozí, čtvrtou část seriálu o dějinách britských konzervativců jsem končil konstatováním, že Salisburyho a Balfourova éra je do značné míry oprávněně pokládána za vyvrcholení jednoho z nejskvělejších období v anglických, potažmo britských dějinách. Z vrcholu však vedou cesty dolů – a právě o období ústupu konzervativců z výsluní politické dominance bude následující díl seriálu, v němž mapujeme historii této politické strany.
Na počátku 20. století, konkrétně na konci roku 1905, se situace v Británii výrazně změnila – mimo jiné tím, že na vnitropolitické scéně začali dominovat liberálové.
Konzervativce držela ve hře především jimi ovládaná Sněmovna lordů, jež měla dostatek sil k tomu, aby brzdila, respektive zcela negovala reformní úsilí liberálních vlád. V roce 1914 navíc vypukla Velká (první světová) válka, která zásadně změnila nejen ostrovní stát, ale i celý svět.
