KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Čeští poslanci a poslankyně se po čase opět pustili do vyhroceného souboje o to, zda má být v Česku uzákoněno takzvané manželství pro všechny. Výsledek zůstává nejistý. Pokud se ale chceme opravdu seriózně rozhodnout o tom, zda měnit, či neměnit současnou podobu manželského svazku, pak se v debatě nemůžeme vyhnout ani spojením a výrazům, které zastánci případné změny odmítají jako příliš expresivní nebo je vůbec nechtějí slyšet. A to včetně spojení „obchod s lidmi“, které na některé zastánce takzvaného manželství pro všechny působí jako hadr na býka.
Forma rodiny a její právní ukotvení ve společenském řádu se v minulosti v různých kulturách změnily několikrát a není žádný důvod se domnívat, že klasický manželský svazek mezi mužem a ženou musí být v našich končinách základem státu navždy. Třeba skutečně nastala doba, vhodná k diskusi o tom, zda by se dal nalézt jiný nebo částečně obměněný model toho, co vytváří základ společnosti.
Na druhou stranu je ale případná změna skutečně tak vážná a pro mnoho lidí citlivá, že vyžaduje opravdu důkladnou a hlavně poctivou debatu. Tím základním prvkem, od kterého by se měla tato diskuse odvíjet, zůstává především poctivá volba výrazů a pojmenování toho, co zastánci této změny chtějí. A to se bohužel neděje.
V první řadě totiž vůbec nejde o žádné manželství pro všechny. To je dokola omílaný nesmysl. Žádné manželství pro všechny neexistuje a existovat nebude. Manželství je, bylo a bude svazkem mezi mužem a ženou. Nelze ho rozšiřovat.
Je třeba jasně říci, že případné rozšíření manželství znamená jeho zrušení a nahrazení jinou formou státem posvěceného základního svazku mezi lidmi. To ale zároveň vůbec nepředstavuje nějakou degradaci homosexuálů nebo kohokoliv jiného, kdo o tuto změnu usiluje.
