KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Potřebujeme napravo novou stranu? Tahle otázka se objeví vždy, když roste nespokojenost s „vlajkovou lodí pravicové politiky“ – s ODS. Neoslabila v pětikoalici? Má ještě nějakou ideologii? Nedělá levicové reformy a nesklání se před „radikálně liberálním“ Zeleným údělem? Otázky, samé otázky…
Ideje občanských demokratů se vejdou do jejich dvou úspěšných volebních hesel: „Budoucnost máte ve svých rukách“ a „Společně po modré“.
První pochází z roku 1992, druhé z roku 2006 a společně vystihují rysy, které tvoří základ genetické výbavy pravověrného ódéesáka: bránit individuální aktivitu, zodpovědnost a svobodu ve všech podobách a být hegemonem na pravici. Fungovat jako catch all party integrující všechny směry pravicového myšlení.
Étos ODS spočíval vždy v tom, že nechce lidem diktovat, co mají dělat, ani se jim populisticky podbízet. Místo toho předkládá hodnoty a stabilní program, k nimž se může svobodně přidat každý, kdo se s nimi ztotožní.
Co z toho zůstalo? Nepochybně brilantní rétorika předsedy Petra Fialy, na němž se pozná, že je politolog a věci má ideologicky srovnané. A pak nezpochybnitelný fakt, že nikdo jiný relevantní na pravici prostě není.
Pravičákům dnes nezbývá než dát hlas ODS, pokud tedy chtějí, aby měl nějakou váhu. Nehřeší na to občanští demokraté? Cena za vládnutí s liberály a nakonec i křesťanskými konzervativci, kteří jsou od nich ekonomicky vlevo, je samozřejmě vysoká. Nicméně rozumní sympatizanti tohle pochopí, znají cenu kompromisu a nejsou to extremisté.
Ale přeci jen se vtírá do hlavy neodbytná otázka: platí ODS za koaliční dohodu ústupky ve své „víře“? Nebo už ji sama ani nemá?
Ohlášené zvýšení daní živnostníkům je pořádná rána kmenovému elektorátu. Třeba je to jediný krvavý kompromis, který bylo třeba učinit, ale proč pak nebyla ODS daleko agresivnější při snižování výdajů?
Pravičák může pochopit, že ho jeho strana „natře“, ale chce spolu s tím vidět, že výměnou za tuto oběť ODS skoncuje s levičáckou marnotratností. Nic takového se nestalo, snad s výjimkou neinvestičních dotací, které ale obestírá mlha a kde kabinet mohl být odvážnější. Nemluvě o státních zaměstnancích, na nichž se skoro nešetří…
Z vládního balíčku pravičák nemůže být šťastný. Nejspíš kvůli tomu ODS nezatratí, umí si výsledek nějak „racionalizovat“ a nakonec si pragmaticky řekne, že s jinou vládou by nebylo vůbec nic, ale jeho důvěra je nalomena.
Co možná znejistí mnohé z nás více, je obava, jestli premiér nepůjde příliš na ruku Pirátům. Ti se stále prosazují s „progresivistickými“ nápady, ačkoli vláda jako celek je nepřipouští. Zatím je ono nadbíhání „radikálnímu liberalismu“ spíše rétorické, a tak lze chápat, že na celostátním pirátském fóru mluví předseda ODS jinak, než na vlastní ideové konferenci. Jenže právě tam se o uplynulém víkendu stalo něco vážného. Přesněji řečeno nestalo.
Pravičák by čekal, že na takovém fóru v tomto čase se občanští demokraté jasně vymezí proti největší hrozbě pro jejich hodnoty, což je podle mého soudu evropský Green Deal. Ten ve své současné podobě bere jednotlivcům iniciativu a právo rozhodovat o vlastním osudu, pošlapává svobodu a kapitalismus.
