Čtvrteční zdlouhavá tisková konference k úspornému konsolidačnímu balíčku, během které se u řečnického pultíku vystřídal premiér, několik ministrů a také poradců vlády, oživila debaty o způsobu, jakým pětikoalice komunikuje své kroky s novináři a veřejností. Téma jsme probrali s politologem Ottou Eiblem, který se specializuje právě na politickou komunikaci a marketing.
Předně není možná od věci připomenout, že hned po nástupu vlády Petra Fialy bylo zjevné, že se chce odlišit od toho, jak chaoticky své politiky komunikoval kabinet Andreje Babiše. Ten se v jistých fázích prezentoval permanentním festivalem tiskových prohlášení, přičemž byli jeho ministři schopni odpoledne popřít, co říkali ráno, aby večer neplatilo už ani to, neboť to byl právě premiér, kdo uváděl věci na pravou míru.
Obzvlášť během covidu pak lidé netušili, co bude platit druhý den ráno nebo začátkem dalšího týdne. Fiala se něčemu podobnému chtěl za každou cenu vyhnout, v praxi to přitom vypadá tak, že jeho ministři naopak nechtějí veřejnosti cokoli říct, odmítají rozhovory a pozvánky do televizních diskusí – až do doby, dokud není vše koaličně projednáno. Svízel spočívá ale v tom, že novináři mají své zdroje, skrze které mezitím dochází k únikům některých návrhů, které nejsou finální, a tedy ani definitivně schválené.
To ministrům zrovna nepomáhá, neboť to působí dojmem, že pod tlakem událostí mění své názory. Politolog Eibl nicméně připomíná, že komunikace jako taková není všespásná a samotné problémy nemá šanci vyřešit. „Ano, občas se vláda ocitá v situaci, kdy si – třeba i s odstupem času – protiřečí, že někdo změní názor. Věřím ale, že ke změnám dochází ne proto, že cílem má být chaos, ale proto, že se situace vyvíjí a je potřeba reagovat.“ Navíc je podle něj třeba pamatovat na to, že vláda není unitární aktér.
