KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Když jsem v minulém komentáři pro INFO.CZ o vnitropolitickém vývoji v USA psal, že zemi čeká horké léto a dramatický podzim, netušil jsem, jak překotný a napínavý vývoj bude.
Sotva utichl povyk kolem výnosu Nejvyššího soudu, jenž zrušil federální právo žen na potrat, vyvolal obrovskou pozornost amerických politiků, médií i veřejnosti zásah agentů FBI v sídle bývalého prezidenta Donalda Trumpa v Mar-a-Lago na Floridě. Na první pohled méně „třaskavá“, ale ve svých důsledcích možná ještě závažnější byla zpráva o tom, že dcera bývalého viceprezidenta Cheneyho, z níž se v posledních letech stala ostrá kritička Trumpa, neuspěla v republikánských primárkách do Sněmovny reprezentantů a bude od konce ledna v Kongresu chybět.
Pojďme ale postupně, a začněme proto razií v Trumpově sídle. Podle FBI a federálního soudce, který prohlídku povolil, agenti zabavili několik krabic a dokumentů, označených jako důvěrné, tajné a přísně tajné, a další blíže nespecifikované „jiné“ materiály, jež neměly opustit vládní budovy ve Washingtonu. Třebaže zpráva o vniknutí agentů do Trumpova soukromého sídla „veřejnost“ šokovala, ve skutečnosti se o tak velké překvapení nejednalo. Bývalý prezident je ve sporu o to, co si mohl a nemohl odnést z Bílého domu prakticky již od ledna 2021, kdy končil jeho mandát. Razie z minulého týdne je tak „pouze“ vyvrcholením celé kauzy, alespoň prozatím.
Jaké dokumenty si Trump na Floridu odvezl, tj. zda se jednalo o materiály týkající se jaderných zbraní, tajných služeb, udělování milostí, zahraničněpolitických záležitostí obecně či o „kompro“ na francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jak tvrdí The Wall Street Journal, není v zásadě důležité, stejně jako není podstatné, o jaké zákony se povolení k razii opíralo (podle všeho šlo, alespoň podle The New York Times, o zákon o špionáži, o zákon o maření soudního vyšetřování a o zákon o nepovolené likvidaci vládních „papers“, respektive o neoprávněnou manipulaci s nimi).
Podstatné je to, že vládní moc (tj. demokraté) ve shodě s některými soudci (kteří jsou rovněž de facto součástí toho, čemu část Američanů říká Deep State) dospěli k závěru, že akci mohou, nebo musejí provést. O motivaci těchto institucí i jednotlivců byly už, jakkoli se jedná o čerstvou záležitost, popsány „tuny papíru“, stejně jako o možných důsledcích razie.
Osobně mám za to, že kromě snahy hájit zákon podle zásady „padni, komu padni“, věc může souviset se snahou demokratů a jim podřízených, respektive s nimi sympatizujících institucí „dostat se Donaldu Trumpovi na kobylku“ – udělat z něj konečně politickou mrtvolu.
