KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Po čtyřiceti letech hledání a průzkumů švýcarské úřady v neděli oznámily, že vybraly nejvhodnější, tedy finální lokalitu pro výstavbu hlubinného úložiště vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Protože Švýcarsko leží uprostřed Evropy a chlubí se čistým životním prostředím, může se stát i pro další státy příkladem, že uložení vysoce radioaktivních materiálů pod zem nepředstavuje nebezpečí. Bylo by také žádoucí, aby švýcarské rozhodnutí přispělo k tomu, že se různí zastánci jádra přestanou pokrytecky schovávat před dosud nevyřešeným problémem s likvidací jaderného paliva a začnou „bojovat“ za hlubinné úložiště stejně, jako bojují za nové jaderné elektrárny.
Hned na začátku je třeba připomenout, že výběr finální lokality ještě zdaleka neznamená zahájení stavby úložiště. Na její povolení se může čekat řadu let. Přesto je ale švýcarské rozhodnutí v mnohém přelomové, a to i v celosvětovém měřítku.
Země, které dosud vybraly definitivní lokalitu pro stavbu hlubinného úložiště jaderného odpadu, jsou buď řídce osídlené (Finsko, Švédsko), nebo disponují rozsáhlým neobydleným územím s vhodnými geologickými podmínkami pro takový záměr (Nevadská poušť ve Spojených státech).
Švýcarsko ale leží ve středu Evropy, sousedí přes suchozemskou hranici s pěti dalšími státy, a navíc se jedná o jednu z turisticky nejatraktivnějších zemí světa. Svůj marketing směrem ven Švýcaři zakládají na čistém životním prostředí (krávy na alpských loukách a bělostně zasněžené vrcholy Alp), které také úzkostlivě střeží a starají se o něj. Každé jeho narušení by mohlo Švýcarsko připravit o nemalé příjmy z cestovního ruchu.
Přesto se Švýcaři rozhodli k něčemu, k čemu se dosud neodhodlala žádná jiné země s podobně významným turistickým potenciálem. Místo toho, aby jako Česko a další státy neustále odkládali rozhodnutí o výběru lokality pro úložiště odpadu ze svých jaderných elektráren (v současné době fungují ve Švýcarsku čtyři), takovou lokalitu skutečně vybrali.
