Tak jako příslušníci starší generace Američanů nikdy nezapomenou, co dělali 22. listopadu 1963, v den atentátu na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho v Dallasu, já osobně nikdy nezapomenu na to, kde jsem byl, s kým a co jsem dělal 11. září 2001. Atentát teroristické organizace al-Káida na newyorská Dvojčata a na Pentagon u Washingtonu D.C. byl totiž bezprecedentním útokem na USA a na Západ jako celek a zároveň jasně definoval konec jedné a začátek nové éry. Zítra od tohoto útoku uplyne vpravdě neuvěřitelných dvacet let, a proto se pojďme ohlédnout za tím, co všechno se od té doby nejen v boji proti „mezinárodnímu terorismu“ událo a co znamená „jedenácté září“ pro Američany i pro nás dnes.
Vidím to stále před očima, jako by to bylo včera. Náraz prvního a potom i druhého letadla do ikonických budov Světového obchodního centra v New Yorku, výše zmíněných Dvojčat, která dotvářela jeho siluetu od počátku sedmdesátých let minulého století, stejně jako hořící ministerstvo obrany v těsné blízkosti metropole, do něhož narazilo třetí letadlo, a pád čtvrtého letounu, mířícího zřejmě na Bílý dům nebo na Kapitol, v Pensylvánii…
A potom trosky budov, kouř, nářek zraněných a spousta mrtvých, víc než při japonském útoku na tichomořskou základnu Pearl Harbor v prosinci 1941, který, mimochodem, přivedl Spojené státy do druhé světové války.
K 11. září 2001 ale patří neoddělitelně i ryk a divoké, nadšené křepčení lidí v mnoha muslimských zemích, které jsme mohli vidět především na záběrech televizní stanice al-Džazíra, stejně jako jednoznačná podpora, kterou USA vyslovili nejen britský premiér Tony Blair a poté i další západní spojenci, ale i ruský prezident Vladimir Putin. Ano, taková doba to byla…
Zapomenout se nedá ani státnický projev prezidenta George Bushe mladšího (v úřadu v letech 2001–2009), jenž znamenal začátek nového kurzu v americké zahraniční politice. Zatímco ještě v předvolební kampani na podzim 2000 a na počátku roku 2001 Bush intervencionismus v zásadě odmítal, již 20. září 2001 použil poprvé termín „válka proti terorismu“ (War on Terror) a na počátku října téhož roku už Američané zahájili invazi do Afghánistánu, spadající do Operace Trvalá svoboda. Právě prezident Bush a viceprezident Richard „Dick“ Cheney stáli rovněž za prosazením zákona známého jako USA Patriot Act, jehož celý název je možné přeložit jako Zákon pro sjednocení a posílení Ameriky poskytnutím adekvátních nástrojů či prostředků, které jsou třeba k tomu, aby bylo možno bránit se efektivně před terorismem, respektive bojovat proti terorismu.
Jednoznačné schválení tohoto zákona v obou komorách Kongresu, stále ještě v říjnu 2001, bylo přelomovým okamžikem v moderních dějinách USA. Podle jeho předkladatelů a podporovatelů tomu tak bylo proto, že vládě v kritické situaci umožnil efektivní potírání všech druhů terorismu a faktickou záchranu ohrožené země. Zpočátku nepříliš hlasitá, ale později stále hlasitější a viditelnější opozice naopak tvrdila, že vláda republikánského prezidenta využila teroristických útoků k dříve nepředstavitelnému posílení svých pravomocí, stejně jako pravomocí zpravodajských a represivních složek, takže je jen krůček k jejich zneužití. Právě tehdy začal, velmi nenápadně, spor, jenž vedl, vedle řady dalších faktorů, k dnešnímu osudovému rozdělení Ameriky.
