Ukrajinská protiofenziva pokračuje jen pomalu. Není to nic pro netrpělivé – Ukrajinci postupují proti dobře opevněnému agresorovi, jeho technice a přes smrtící minová pole, ale vesměs si v uplynulých týdnech připisovali dílčí úspěchy. Průlom fronty ovšem nenastal.
Ukrajinské ozbrojené síly už použily mnoho z nového moderního vybavení včetně techniky provenience NATO, ale úvodní fáze operace přesto nebyla zázračně úspěšná, jak mnozí doufali. Rozhodně to ale neznamená, že ofenzíva selhala. Stále pokračuje a bude pravděpodobně trvat mnoho měsíců. Ukrajina má rezervy, které dosud nebyly nasazeny. Na druhou stranu sílí také obavy Západu, že protiofenziva „zamrzne”.
Kyjev v určitém momentu zavelel ke změně taktiky. Tato změna přináší těžce vybojované, ale hmatatelné výsledky, a to za přeci jen přijatelnější cenu, než byly úvodní pokusy o mechanizovaný průlom. Ofenziva se přesunula do vleklé útočné fáze, kdy pokračují líté boje zahajované masivní dělostřeleckou baráží následovanou útokem pěchoty. Tato taktika oproti pokusům o obrněný průlom přináší jen velmi postupné úspěchy a žádá si velké množství nedostatkové dělostřelecké munice.
Zakopaní Rusové
Většinu území Ukrajiny tvoří stepi a lesy, ale jih v Záporožské oblasti je zejména rovinatý, což je pro postupující vojska velice nebezpečné. Přitom pokrok je zde strategicky důležitější než kdekoli jinde, což Rusové velmi dobře chápou a vybudovali tu odpovídající obranu. Právě na jihu, směrem na Tokmak a Melitopol, se nachází nejhustší linie ruské obrany.
Je velmi obtížné vést ofenzivu proti dobře připravené obraně. Připomeňme, že Ukrajina žádala západní spojence o tanky loni v září, když Rusko ještě příliš neupevnilo své pozice na okupovaném území – to je motiv, který se opakuje i na dalších řádcích tohoto textu.
Zatímco Západ diskutoval o tom, zda stroje poslat, nebo ne, Rusové se na okupovaném území zakopávali. Relativně bez obav mohli provádět rozsáhlé opevňovací práce v blízkosti frontové linie a hluboko směrem do obsazeného území. Vzorec se pak opakoval, když Ukrajina loni v zimě (krátce poté, co osvobodila Cherson) veřejně žádala Spojené státy o kazetovou munici. Američané otáleli půl roku, stejně jako Evropané s raketami dlouhého doletu. Dnes sledujeme mimo jiné dopady dřívější liknavosti.
Opevněné pozice se zpravidla skládají ze zákopů, sítě tunelů s betonovými bunkry, protitankových příkopů a minových polí – jsou to neuvěřitelně hustá minová pole, kde jsou protitankové a protipěchotní miny navrstvené na sebe.
V předních ruských liniích operovaly v uplynulých týdnech jednotky s velkým množstvím řízených protitankových střel, podporované sebevražednými drony, poměrně velkým množstvím dělostřelectva a v menší míře vrtulníkovým letectvem, které může likvidovat postupující vozidla na vzdálenost osm a více kilometrů, což je na tomto bojišti s omezeným prostředky protiletecké obrany docela podstatné.
Některé zákopy byly záměrně opuštěné a podminované a po jejich obsazení ukrajinskými jednotkami byly vyhozeny do povětří na dálku. První linie ruské obrany je často tvořena mobilizovanými či „postradatelnými“ jednotkami, které zezadu podporují lépe vyzbrojení profesionálové.
Tyto protiútoky jsou často bitvou o „pouhá stromořadí“. Když ukrajinské síly postoupí, obsadí většinou právě linii stromů mezi poli, ruská obrněná technika pak vyrazí a začne tuto linii ostřelovat ze vzdálenosti několika kilometrů, kde je Ukrajinci mnohdy nemají možnost ohrozit. A zároveň je velká část pole za nimi zaminovaná, takže mají problém se zásobováním a dopravou těžších zbraní, aby mohli Rusům čelit.
Na minových polích a cestách mezi liniemi stromů Rusové navíc často kladou několik protitankových min na sebe, což dokáže poničit a zneškodnit i odminovací tanky, což jsou nyní pro Rusy cíle s vysokou prioritou. A tak ofenziva pokračuje zejména díky odstraňování min pěchotou a pomocí útoků pěchoty podporované dělostřelectvem a drony.
Ukrajinští ženisté, kteří mají nezáviděníhodný úkol najít v malých skupinkách o čtyřech nebo pěti mužích cestu skrz pro pěchotu postupující za nimi, se musí vypořádat s přibližně 1500 minami na kilometr čtvereční. Minová pole, která Ukrajinci vyčistí, jsou někdy během několika hodin znovu zaminována ruským dělostřelectvem nebo drony, které na dálku rozmetají nové nástražné výbušniny. Postup je chmurně sisyfovský a pomalý.
Pokrok by byl zřejmě mnohem rychlejší, kdyby Ukrajina disponovala dostatečným množstvím specializované a obrněné techniky, úrovně výcviku a leteckým krytím, což by byly podmínky pro prolomení linií v doktríně NATO. Ani jednoho se však nedostává. A tak Ukrajinci musí za každý centimetr osvobozeného území platit velmi vysokou krvavou daň.
Surovikinova linie
Loni v září v Charkovské oblasti Rusko podcenilo schopnost Ukrajiny provést protiútok a následoval debakl. Rusové se tehdy kolem Charkova nezakopali, nepoužili v takovém množství miny, neměli k dispozici více linií a obrana byla svěřena třetiřadým jednotkám.
To vše ruské velení muselo vědět, ale patrně s ukrajinskou ofenzivou prostě nepočítalo a soustředilo se dál na vlastní úkol od Kremlu, tou dobou už nesplnitelný – dobýt co nejvíc území Ukrajiny.
