RECENZE | Mezi českými humanitními vědci věru není mnoho těch, kteří by si svým výzkumem, svými publikacemi a odbornými výstupy obecně získali „světové jméno“. Na kdysi prestižní FF UK v Praze je dnes takový vlastně jediný obor, a sice egyptologie, kterou – pro širší veřejnost – představuje především profesor Miroslav Bárta. Právě Bárta je také tím, kdo odvážně překračuje hranice svých disciplín – archeologie a egyptologie – a věnuje se kromě nich i problematice vzestupů a pádů komplexních společností. Ve své poslední knize „Sedm zákonů. Jak se civilizace rodí, rostou a upadají“ dokonce formuloval zásady, jež jsou charakteristické pro růst, stagnaci a pád velkých lidských civilizací.
Bárta, s nímž jsem měl tu čest spolupracovat na několika projektech, i ve své nejnovější knize přirozeně vychází ze své původní a základní profese, tj. archeologie a egyptologie. Právě díky nim je na rozdíl od nás, historiků moderních dějin, kteří se odborně věnujeme maximálně a zdaleka ne vždy „jen“ několika staletím, schopen pracovat s mnohem delší perspektivou, s tzv. dlouhými časovými řadami, což mu umožňuje studovat dějinné procesy a dílčí, více i méně důležité události, s pro „klasické historiky“ neobvyklým nadhledem. Tato schopnost nadhledu a zobecnění jej proto přivedly k formulaci již zmíněných „sedmi (základních) zákonů“, kterým podléhají všechny civilizace, o té naší, pro někoho možná překvapivě, nemluvě.
Popravdě řečeno, není to úplně snadné, ani příliš optimistické čtení, přinejmenším na poprvé. Bárta je chladný a nemilosrdný analytik či „pitaval“, „padni komu padni“. Archeologický a egyptologický background jej navíc činí tak trochu multidisciplinárním, „renesančním“ vědcem: kromě historika je tak, s malou nadsázkou řečeno, i klimatologem, ekonomem, matematikem, sociologem etc., a to přesně v té míře, jež je nezbytná pro porozumění všem složitým zákonitostem dlouhodobého vývoje lidské civilizace. Textu přirozeně prospěla intenzivní konzultace s „kovanými odborníky“ ve zmíněných i dalších oborech, jimž autor hned v úvodu vřele děkuje; text, hypotézy, analýzy a nezřídka brilantní intelektuální konstrukty jsou však výhradně „bártovské“, což čtenáři jeho předchozích knih věnovaných podobným tématům takřka okamžitě a neomylně rozpoznají.
Aplikace Bártových „sedmi zákonů“:
1) všechny společnosti a civilizace jsou omezené v čase a prostoru a na jejich začátku i konci stojí obvykle konflikt;
2) k zásadním změnám ve vývoji společností a civilizací dochází náhle, skokově, nikoli lineárně;
3) to, co přivedlo společnost a civilizaci na vrchol, obvykle způsobí i jejich krizi;
4) každá společnost a civilizace je založena na společně sdílených hodnotách, vizích a implicitním právu;
5) každá civilizace a společnost potřebuje pro svou stabilní existenci funkční společenskou smlouvu založenou na vzájemné spolupráci jednotlivých částí společnosti;
6) vývoj každé společnosti a civilizace je determinován technologiemi a zdroji energie;
7) o úspěšnosti každé společnosti a civilizace rozhoduje míra jejich schopnosti adaptovat se na proměny přírodního prostředí –,
jejichž formulace je nejen v českém, ale i ve světovém kontextu společenských a přírodních věd unikátní, na vývoj lidské civilizace přesvědčivě dokazuje hlavně to, že „nikdy není možné izolovat jediný faktor, který by mohl za to, že se nějaký společenský systém vyvíjí tak nebo onak, respektive kolabuje“ a že se vždy jedná o celý komplex složitých příčin, které za jejich vývojem, vzestupem a pádem stojí.
Pokud vás zajímá, jak se dá kolapsu současné civilizace předejít, jak se na Bártovu práci dívají politici nebo v čem se současnost podobá starobylému Egyptu, podívejte se na podcast Insider.
