KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jaký byl rok 2019 v politice? Nechci se pouštět do vyčerpávající bilance. Spíš se soustředím na převládající pocity, které mám z uplynulých dvanácti měsíců. Napadají mě slova jako naděje, stagnace, rozčilení, únava… Z faktického hlediska se nezměnilo nic. Vláda je stejná, trvá rozdělení společnosti. Ale nastartovala se, či urychlila řada událostí, které jsou možná začátkem proměny.
Andreji Babišovi rok 2019 přinesl eskalaci jeho problémů s auditem Evropské komise a trestním stíháním kvůli Čapímu hnízdu. Což komentoval slovy, že jiný by dávno odešel, ale on je urputné hovado. Miloš Zeman nepřinesl zemi nic, je čím dál izolovanější na zámku v Lánech, odkud občas jedovatě podpoří Rusko a Čínu proti českým národním zájmům. Odtrženost od občanů podtrhl tím, že k 28. říjnu nepřednesl projev, 17. listopadu se neukázal vůbec a nakonec sdělil, že místo povinností hlavy státu má raději „pyžamové dny”.
Opozice celých dvanáct měsíců pokračovala v zimním spánku a neučinila nic, co by bylo hodno zaznamenání. Její práci tak v podstatě suplovala iniciativa Milion chvilek pro demokracii. Ta dokázala dokonce dvakrát zaplnit pražskou Letnou a uspořádat řadu dalších velkých demonstrací proti vládě a Hradu. Stala se tak zdaleka největším protestním hnutím po listopadu 1989 a podle některých odhadů onu dobu počtem demonstrantů dokonce překonala. V části společnosti vzbudila naději, v té druhé odpor. Ale konce zatím nevidět…
