KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Prognóz, jak se bude v následujících měsících (a nedej bože letech) vyvíjet válka putinovského Ruska proti Ukrajině, jsme si mohli v poslední době přečíst spoustu; jedno z nejlepších takřka exaktních shrnutí nabídl včera ve svém textu pro INFO.CZ politický geograf z Fakulty sociálních věd UK Jan Kofroň. Stejně tak vznikla celá řada analýz, usilujících o porovnání současné války na Ukrajině s předchozími válečnými střety (nejen) Ruska. A právě v této souvislosti jsem napsal i svůj pokus o vysvětlení toho, proč Rusko agresi na Ukrajině nedovede do vítězného konce.
Osobně jsem byl od 24. února loňského roku nejednou svědkem nejen zcela absurdních, ale i více či méně erudovaných a zdánlivě zasvěcených debat na téma, jak je Rusko „nezdolné“, jak je vítězství Ruska, podobně jako v letech 1941–1945, tj. v případě Sovětského svazu, „pouze otázkou času“, jak jeho obrovské lidské a materiální zdroje bez ohledu na velkou pomoc Ukrajině ze Západu nemohou vést k ničemu jinému než k jeho vítězství. Vzhledem k tomu, že zejména o evropské moderní historii a o historických paralelách leccos vím, bych především ke srovnání s Velkou vlasteneckou válkou rád uvedl několik poznámek.
Za prvé, od první poloviny čtyřicátých let minulého století uběhlo nekonečně mnoho času a svět se všech ohledech změnil do té míry, že to smysluplnost jakýchkoli paralel téměř vylučuje. Dnešní putinovské Rusko není, aniž bych chtěl ignorovat některé dílčí podobnosti, stalinistický Sovětský svaz, stejně jako dnešní Ukrajina není, to ani v náznaku, fašistickým/nacistickým Německem, byť to Kreml oficiálně prezentuje jako jeden z důvodů své tzv. „speciální operace“. Rusko dnes také nevede obrannou válku, jakou ta z let 1941–1945 bez ohledu na všechno, co jí předcházelo (například pakt Molotov-Ribbentrop a jeho důsledky, včetně sovětského vpádu do Polska v polovině září 1939), nepochybně byla, nýbrž brutální, neomluvitelnou agresi proti suverénnímu státu (opět bez ohledu na to, co válce předcházelo, což je dost možná složitější než se v časech, kdy mnoha lidmi „cloumají emoce“, zdá).
