KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jsou po zásahu Ústavního soudu koalice opozičních stran zbytečné? Za třicet let, co sleduji politiku, jsem slyšel jen málo hloupějších tezí. Pokud by se SPOLU či Piráti-STAN rozpadly, tak jedině v důsledku fatálního selhání politiků, kteří ta uskupení tvoří. Neházejme vinu na soudce a způsob hlasování. Opozice bojuje hlavně o důvěru voličů, ne o to, jak se budou přepočítávat hlasy.
Řekněme si to na rovinu – v roce 2017 demokraty neporazila d’Hondtova formule, a dokonce ani malé obvody, ale fakt, že mnozí voliči dali přednost populistům a extremistům. Hnutí ANO, SPD a KSČM získaly celkem 2 431 787 hlasů, zatímco ODS, Piráti, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN jen 2 312 299. První trojice by tedy i v naprosto čistém poměrném systému obdržela 103 mandátů, druhá šestice 97 mandátů. Takový výsledek by na vítězství nepřepočítal ani kouzelník. Šlo by prostě, slovy klasika, o „nevýhru“. Na druhou stranu není pravda, že onen zbastlený „systém s většinovými prvky“ generoval silné vlády.
V jakémkoli systému mohou nečekané přesuny voličů a relativní síla soupeřů přinášet překvapivé výsledky. V dobrých dobách, kdy je politika stabilní, obvykle dávají jak poměrný, tak většinový způsob přepočtu hlasů na mandáty „rozumné“ rozložení sil, v chaotických časech často nikoli. Primární příčina je tedy ve stavu společnosti a ten nelze změnit, či dokonce nějak „vymodelovat“ změnou volebních pravidel. Signál k nápravě přichází „zdola“ a i u nás takto zazněl – z pražské Letné.
Ne každý však ono volání voličů o pomoc slyší. Hejtman Martin Kuba z ODS a senátor Jan Horník ze Starostů reagovali na zrušení většinových prvků úvahami o tom, že padá hlavní smysl nově dojednaných předvolebních koalic. Politici, kteří po rozhodnutí Ústavního soudu mají pocit, že už partnery nepotřebují, se však pletou. Demokratické strany se nespojily primárně proto, aby získaly mandátový „bonus“, ale aby si vydobyly větší důvěryhodnost u voličů, kteří už prostě měli dost roztříštěné opozice.
Kuba s Horníkem s rozběhem naběhli na vidle zemanovsko-babišovské propagandy. Ta od počátku tvrdí, že opoziční integrace je ryze účelová a jde o „slepence slabých“, které nepojí nic kromě odporu k premiérovi. To by ovšem bylo hodně krátkozraké a hloupé. Bonus pro velké strany jistě není bezvýznamný, ale není zásadní.
Daleko důležitější je bonus v podobě důvěry za ochotu ke spolupráci – a ten nezmizí se změnou volebních pravidel. Voliči si dlouho stěžovali na atomizaci opozice, za níž viděli sobectví politiků, a žádali silnou alternativu k vládnímu ANO. Absurdní je strašení programovými rozdíly. Máme zkušenost, že po volbách se strany umějí domluvit na nemožném. Ochota k velkorysým kompromisům není v politice nedostatkovým zbožím – na rozdíl právě od důvěryhodnosti.
Fakticky nejsou mezi stranami ve SPOLU a v bloku Pirát-STAN větší rozdíly než mezi křídly širokých catch all party v Německu či Velké Británii. Pokud chceme zjednodušit voličům výběr a učinit politiku přehlednější, potřebujeme uskupení s větším záběrem. Ne pět, šest, sedm stran, jejichž počet převyšuje nabídku demokratických ideologií. Nemluvě o tom, že je pokrytecké trvat na tom, že „koalice se dělají až po volbách“. Jako že transparentní dohoda před nimi je špatně, ale po nich si s hlasy voličů smějí politici nakládat dle libosti?
Zajímavé je, že strana, která nemá problém ani s důvěryhodností, ani se slabou podporou, tedy Piráti, chápe, že nejde jen o mechanický přepočet, ale o to ukázat ochotu k domluvě. Neslyšíme od nich úvahy po vypovězení dohody se STAN. Alespoň zatím. O Horníkovi s Kubou už byla řeč a minimálně ten druhý není ve své domovské straně v tomto směru sám. Přitom právě ODS potřebuje koalici jako sůl. Ona je nejvíc postižena krizí důvěry. Jí je nejvíc vyčítáno kmotrovství, bafuňářství, sobectví a nadřazování byznysových zájmů nad politiku.
Kdyby občanští demokraté pyšně odkopli KDU-ČSL a TOP 09, velmi by riskovali. V takové situaci jsou sympatie voličů na straně „slabšího“. Zatímco ODS by ztratila, koalice zbylých dvou stran by se mohla ukázat coby alternativa pro ty, kteří z nějakých důvodů nechtějí volit Piráty, ale manýrů ODS mají plné zuby a jsou ochotni jí (opět) uvěřit jen podmínečně, v rámci SPOLU.
Přitom rezervoár voličů, kteří dávají přednost pravostředové a spíše konzervativní politice, není vůbec malý. Za časů Topolánka a Kalouska čítal přes 40 % (v absolutních číslech 2 279 181 voličů, zatímco pět stran tzv. demobloku dostalo v roce 2017 dohromady 1 943 952 hlasů). V ODS by se měli ptát, kde ti voliči jsou a proč se k ní nevracejí ani po sedmi letech v opozici.
Žádný volební systém vám nedá vítězství, když nepřesvědčíte dost voličů. Ve stranických centrálách demokratických stran by neměli tak moc řešit dopad přepočítávací formule, jako spíš způsob, jak dostat k urnám absolutně co nejvíc příznivců. Samostatně jim to moc nešlo. A spekulace o osudu koalic a o tom, že do nich vlastně nechtěli, ale “d’Hondt, symbol volební korupce, je stvořil” sotva přinesou lepší výsledek. Snad vedení i převaha členů uvažují rozumně a vezmou si k srdci heslo „Společně zvítězíme, rozděleni padneme“.
