KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Červený svetr zabírá, Palestina ne. Tak by zněla hrubě zjednodušená a nekorektní analýza situace sociální demokracie. ČSSD potřebuje přitvrdit a zjednodušit, vzít si zpět tradiční levicové voliče, zejména z řad seniorů. Jinak tu vůbec nemusí být, příznivci „nové“ liberální levice ji nespasí. Bez socialistů ale těžko přežijí i konzervativci.
Když ČSSD vstupovala do vlády s Babišem, který jí přebral značnou část voličů, slibovala si od toho, že zůstane lidem na očích a časem se ve srovnání s oligarchicko-populistickým ANO ukáže její ideologická převaha a autentický zájem o sociální spravedlnost. Dodnes se to nestalo. Miliardář jí stíhá krást nápady rychleji, než je v Lidovém domě vymýšlejí, a navrch je pro typické levičáky kupodivu daleko věrohodnějším obhájcem jejich zájmů než třeba Jana Maláčová.
Sociální demokracii mnozí včetně jejích členů v posledních letech vyčítali, že zapomíná na starou levici, která klade důraz na české zájmy, penze, průmysl, bezpečnost a přiklání se na stranu nové levice, jež akcentuje témata jako menšiny, ekologie, svoboda médií a lidská práva. Jan Hamáček tuto linii neprotlačuje, ale také se ji nesnaží umlčet – bylo by to v rozporu s tím, co deklaroval, když se stal předsedou: prohra ve vnitrostranické debatě nesmí znamenat odchod do ústraní, v horším případě ukončení členství.
Výsledná situace je taková, že ČSSD chybí přiměřená dávka „buranství“ z časů Zemana či Paroubka, který tolik dráždí nás pravičáky, ale na levicového voliče funguje. Zmíněná Jana Maláčová se snaží, ale nezapře v sobě liberální intelektuálku, Jiří Paroubek se uměl lépe maskovat. Nakonec nejlepší efekt měl Hamáčkův červený svetr. Předseda, který nikdy nebyl táborovým řečníkem a spíš než mediální hvězdou je zkušeným vyjednavačem, v sobě našel přímočarost odborového předáka, a to je archetyp levicového vůdce.
Bylo to jednoduché, rázné a také paternalistické, na což levice slyší. Snad vůbec poprvé začali Hamáčka akceptovat velcí fandové Miloše Zemana, kteří jinak své sympatie věnují Andreji Babišovi. V ostrém protikladu k tomu zapůsobil text ministra zahraničí Tomáše Petříčka zastávající se palestinských Arabů, což je standardní postoj liberální levice, která je u nás ovšem slabá. Prezident Zeman je navíc silně na straně Izraele, takže jeho levicoví voliči také. Petříček minul cíl.
