KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Nic nevypovídá o formování a mantinelech české zahraniční politiky jako poprask kolem článku ministra zahraničí Tomáše Petříčka s názvem Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií (Právo, 23. 5. 2020). Ve skutečnosti měl spíš mít titulek Co bude s českou zahraniční politikou?
Ministr Petříček byl vždycky nevýrazný produkt zprůměrovaného eurounijního myšlení. To je skvělý předpoklad pro práci v evropských strukturách nebo rodící se diplomatické službě EU. Stát v čele ministerstva zahraničí státu se specifickými dějinami znamená v první řadě přihlížet k národním zájmům a dlouhodobým strategickým partnerstvím. Zkrátka je v tom rozdíl.
Tohle balancování se ministru Petříčkovi dosud dařilo. Nedávno se na rozdíl od většiny evropských zemí vyjádřil k americkému mírovému plánu pro Izrael a Palestinu v duchu, že je to dobrý základ pro další jednání. Pak nastal zvláštní obrat, který ministr dosud nevysvětlil. Minulou sobotu vyšel v Právu text, který zpochybňuje nejen tento plán, ale i postoje našeho dlouholetého izraelského spojence.
